na Blog.cz

Tady je pár dalších náramků, tentokrát jsem dost kombinovala barvy :D

Jednou se Jumpy v létě rozhodl, že se vydá na vodu. A aby si to opravdu užil, neřekl Lady Jumperce nic a nechal ji doma. Vypůjčil si již trochu postarší zelenou kánoi a vydal se vpřed po proudu řeky Vltavy. Pádlovalo se mu dobře a to deštivé počasí mu očividně dosti přálo. Sjel si v pohodě několik jezů téměř suchou nohou a bylo mu fajn, protože si mohl odpočinout od svého každodenního života a v klidu si užívat dovolenou.

Vlastně mu všechno vycházelo přesně podle plánů. Až do chvíle, kdy se mu do cesty připletla obrovská kachna. Jumpy si nejdřív myslel, že ji v pohodě obepluje, ale ať se snažil jak chtěl, kachna mu vždycky stála v cestě. Plul do leva, kachna před ním, plul do prava, kachna taky zamířila do prava. Jumpy se naštval a řekl a řekl si: Popluju rovně, však ona odletí.

A tak plul přímo proti kachně a myslel si, že má vyhráno, když v tom kachna otevřela zobák a tím odhalila velké ostré zuby. Jumpyho to docela udivilo, přecejen ještě nikdy zubatou kachnu neviděl. Kachna byla čím dál blíž a její zuby se nebezpečně přibližovaly k přídi kánoe. Kachna zacvakala zobákem až to vypadalo, že by snad chtěla loď sežrat. Jumpy už ani nezaváhal, popadl pádlo, máchl jím proti kachně a uhodil jí ho zobáku, čímž způsobil to, že mu její zuby spadly do lodi.

Kachna vesela zamávala křídly a odletěla na břeh. Jumpy se podíval na zuby ležící v jeho kánoi. Byla to zubní protéza! Jumpy se zasmál a pokračoval ve svém výletu. Když se za tři dny vrátil, Lady Jumperka mu vynadala za to, že jí nic neřekl a jen tak si zmizel. Jumpy jen pokrčil rameny a dal jí do ruky zubní protézu - jako suvenýr.

Další náramky :)

Takže, tady je pár náramků, co jsem vyráběla. Některé jsou z dřevěných korálků, některé z perliček a některý z korálků z mýho roztrženýho náramku z Řecka. Je to focený do mobilu, takže kvalita fotek je...špatná :)

Tak jsem něco zkusila :)

Byl jednou jeden kašpárek, kterého však už nebavilo být kašpárkem. Chtěl se totiž stát pekařem. Jednou, když se procházel po lese a vymýšlel si nové recepty, přepadl ho čert a odnesl s sebou do pekla. Kašpárek se však čertů vůbec nebál. Naopak se s nimi chtěl kamarádit, a aby na něj byli hodní, rozhodl se, že jim upeče oplatky. Jakmile je čerti ochutnali, chtěli další a další, až je nakonec všechny snědli. A tak kašpárka napadlo, že naučí čerty péct. A čerti souhlasili. Napekli společně spoustu druhů oplatek: skořicové, oříškové, čokoládové... Čerti si kašpárka a jeho oplatky velmi oblíbili. Dokonce také začali nosit kašpárkovské čepičky. Pečení sušenek je bavilo mnohem víc než strašení a tak se nakonec z pekla stala jedna velká pekárna. Tak co, dáte si taky nějakou pohádkovou oplatku?