Červen 2014

11. Už to chápeš?

30. června 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Plážových stromků postupně přibývalo, až se z nich stal hluboký les. Nebýt Maryina kompasu, jistě by se už dávno ztratili. Škoda jen, že město bylo nejspíš dál, než očekávali.
Už šli docela dlouho a vzhledem k tomu, že Brettovi bylo stále ještě špatně a Mary nasadila svůj obvyklý výraz hrdlořeza, řeč při chůzi dost stála.
Přestože Brettovi bylo stále špatně, přecejen už mu bylo lépe než předtím na lodi, cítil nutkání si s Mary o něčem povídat. Tam na lodi, když měl mořskou nemoc, se k němu chovala úplně jinak. Jako pravá parťačka.
"Mario?" Mary nejdřív nereagovala, až pak si vzpoměla, že tady se jmenuje jinak.
"No?"
"Ehmm...díky."
"Za co?"
"No...že ses o mě tak postarala. A navíc jsi mi zachránila život...i když docela bolestným způsobem..." Pousmál se.
"Jo tohle...za málo." Její tvář zůstávala kamenná.
"Co se to s tebou stalo?"
"Co by? Nic."
"No to určitě," ušklíbl se.
"Hele, chceš ještě jednu herdu?" zeptala se s úsměvem. Brett se zasmál.
"Ne, vážně. Co se to s tebou děje? Vždycky jsi taková veselá a v pohodě, ale dneska..."
"Hele," přerušila ho. "já už tohle vážně nemůžu poslouchat."
"A co?"
"To jak furt vykládáš o tom, jak se jindy chovám jinak a o tom, jaká si myslíš, že jsem. Jenže já taková nejsem a ani jsem nikdy nebyla. Je to prostě jenom nějakej podvod v tvojí hlavě, všechno se přetvořilo, aby to zapadalo.
Změnili se ti vzpomínky. Tohle všechno jsi určitě zažil s tím...jak se jmenoval? Billy the Kidem. Ten je tvůj parťák ne já. Jenže jsme se nějakýma rybarakama vyměnili, takže já hraju jeho roli a on tu moji. A nemám tušení, jak to vrátit zpátky."
Brett na ni jen zíral. Zrovna moc nechápal, co se mu Mary snaží sdělit, a tak se zmohl jen na: "Co?"
- - -
"To ti snad mam zopakovat veškerý artikule tohodle korábu?!?"
"No..." pousmál se Billy.
"Ach, Odine, vidíš to?" Billy jen pokrčil rameny.
"Dobrá tedy, nesmíš si brát nic, co ti nepatří, nesmíš schovávat nic před ostatníma, ať už je to ze společnýho, nebos to našel sám. Kvůli zlaťáku jsou schopný tě ukamenovat." Tak zrovna tohle přišlo Billymu vážně nesmyslné. Když něco najdu, proč si to nemůžu nechat?
"Ale neboj," pokračoval Roger. "kameny by tu nikde bejt neměli. Musíš poslouchat kapitána, to je snad jasný, ne?" Billy přikyvoval.
"V podstatě musíš poslouchat i důstojníky. No...co dál? Jo, nesmíš provozovat žádnej hazard a po osmej večerní by ses neměl courat po horní palubě, pokud zrovna nemáš hlídku. Snad jsem na nic nezapoměl. Nějaký otázky?"
"Kdo vymýšlel ta pravidla?"
"Sou převzatý od Černýho Barta, ale náš kapitán si je jemně poupravil a vydává je za svuj originál," zašklebil se. Takže piráti okrádají i sami sebe... zajímavý, pomyslel si Billy.
Pak už jen přikyvoval a snažil se zapamatovat si všechno, co mu Roger řekl. Ale pak zase nastala ta chvíle, kdy Billy nevěděl, co říct.
"Tak, prozradíš mi už konečně, co se to s tebou děje?"
"No...já nevim, co ti mám říct."
"Možná to bude těžký, ale zkuz třeba pravdu."
Billy se poškrábal na čele. "Stejně...nevěřil bys mi."
"No tak, Bille!"
"Je to strašně složitý, zamotaný a hlavně neskutečný. Sám nemůžu uvěřit, že tohle není jenom sen...nebo spíš noční můra!"
Roger jen kýval hlavou a zároveň si začal Billyho prohlížet. Billy na něj upřel pohled a očekával z Rogerovy strany nějakou reakci.
Když si toho Roger všiml, jen se zmateně rozhlížel. "Eee...Bille...nebyl jsi teďka moc dlouho na slunci?"
- - -
Mary stručně převyprávěla Brettovi příběh jejího snu a jeho následků. Brett celou dobu pozorně naslouchal a někdy ho vyprávění tak pohltilo, že málem zakopl o větev, kámen či pařez.
"Takže, abychom si to ujasnili...ty nejsi kovbojka?"
"Ne nejsem."
"Takže vlastně neznám tebe, ale nějakého Billyho, ale nějakýma čachramachrama se mi změnily vzpomínky?"
"Jo, přesně."
"Tak to mi hlava nebere."
Mary se rozesmála. "No, mě právě taky moc ne."
"A...když jsi teda pirátka...z jaké doby? Jaké je u vás století?"
"Začátek osmnáctýho."
"Páni, to je něco! Století a půl od sebe... Stejně mi to furt nejde do hlavy."
"Hmm..."
"Ale jak se to vůbec stalo?"
"Nemam nejmenší tušení."
"Hmm... Nevím, čím by to mohlo být? A proč zrovna vy dva?"
"No mě se neptej. Ale taky mi nejde do hlavy, proč zrovna my dva. Já jsem já a on je...on."
"Jaký je?" zeptal se zvědavě Brett.
"No, já nevim, dyť ho skoro neznam, ale řekla bych, že je takovej, jako si pamatuješ mě z minulosti."
"Jo...tak o to je to divnější."
"No právě."
- - -
"No tak, Rogere, snad si nemyslíš, že jsem se zbláznil!"
"No..."
"Hej!"
"Neboj Bille, to přejde." Roger poplácal Billyho po rameni a už se začal zvedat. "A teď pojď, bude se rozdělovat kořist."
Billy se smířil s tím, že nemá cenu Rogera dál přesvědčovat, a tak se zvedl a následoval ho ke zbytku posádky.
Všichni bukanýři byli už na palubě rozestavěni okolo hromady zlata, drahých kamenů, šperků a peněz. Někteří seděli, někteří postávali a někteří na kapitánův rozkaz popadli část kořisti a odnesli ji do podpalubí.
"Co to dělají?" zeptal se s údivem Billy.
"U Odina, Bille! Ty seš fakt úplně mimo! Společnej majetek, majetek lodi!"
"Áha..." Billy dělal, jakože si právě vzpoměl, ale ve skutečnosti to pro něj byla úplně nová informace.
Kapitán Rackham něco vyjednával s důstojníky a zároveň se snažil dorozumět s bývalými otroky.
"O čem se dohadujou?" zeptal se Billy. Roger na ně letmo pohlédl.

"Ále, nejspíš rozhodujou o osudu těch otroků. Buď je vezmou do posádky, nebo je zabijou. A vzhledem k tomu, že je Rackham zase skoro na mol, může se stát absolutně cokoli!"

10. Drobné potíže

29. června 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
I když už urazili několik desítek metrů, stále jim k pevnině zbývala dlouhá cesta. A jako na potvoru bylo zrovna téměř bezvětří. Mary neměla daleko k tomu, aby poskakovala po palubě a pokoušela se tím zrychlit loď. Vždycky byla dost netrpělivá.
Navíc tu ještě byl nemocný Brett. Neměla tušení, jak mu pomoct. A vůbec byla dost podrážděná, nejen kvůli lodi a bezmoci vůči Brettovi, ale taky kvůli bodavé bolesti v žaludku - bylo už dost po poledni a Mary od včerejšího večera nic nejedla - a kvůli nepohodlnému kovbojskému oblečení.
Doufala, že se na pevnině Brettovi udělá líp. Jenže jak ho dostane z lodi? Nevypadal na to, že by mohl slézt po provazovém žebříku a Mary by ho neunesla.
Snad se mu udělá líp, zadoufala, i když věděla, že si dělá moc velké naděje.
- - -
Bylo už pomalu bitvě. Španělů ubývalo a díky vděčným (teď už bývalým) otrokům pirátů přibývalo. Už se ani nestřílelo z děl. Piráti nestříleli proto, že si nechtěli rozestřílet zdroj bohatství, a Španělé proto, že měli na práci něco důležitějšího, než se marně snažit potopit pirátskou loď - bojovat o svůj život.
Billy se už na to nemohl dívat. Všichni byli zabraní do bitvy, takže si nikdo nevšiml, že se Billy vplížil do podpalubí k dělům.
Jak očekával - nikdo tu nebyl. Zalezl si na místo, kde seděl předtím a snažil se vzpamatovat z tohoto hrubého boje na život a na smrt, kde se vůbec nebral ohled na vyrovnanost, čest a spravedlnost.
- - -
Pomalu se blížili ke břehu. Však už bylo na čase. Jak dlouho jsme to obeplouvali? Třičtvrtě hodiny? Mary v duchu uvažovala. Nebyli sice dost daleko od místa loupeže, ale na nějaký čas v bezpečí budou.
Brett vypadal, že za chvíli umře. A Mary neměla tušení, co s ním. A hlavně, jak ho dostat z lodi? Přiběhla k němu a důležitě se na něj zadívala. S námahou zvedl hlavu a upřel na ni pohled.
"Můžeš vstát?" zeptala se ho.
"Asi ne."
"Ale jo!" Popadla ho za ruce. Jeho pravou paži si obtočila kolem ramen, levou rukou ho chytila za bok a i přes jeho povzdechy a tiché protesty s ním vykračovala k provazovému žebříku, protože právě připluli ke břehu.
- - -
Billymu zakručelo v žaludku. Přes všechen ten stres úplně zapoměl, že dnes vlastně ještě nic nejedl.
Potlačil veškerou úzkost a zvedl se. Rozhlížel se po podpalubí, jestli se tam neskrývá něco poživatelného, ale marně. Zaprvé byla docela tma, jelikož všechny louče díky větru zhasly, a zadruhé bylo podpalubí pouze skladištěm děl a střelného prachu.
Ale prostor nebyl zase tak velký, aby zabíral celé podpalubí. Někde musí být další část, pomyslel si Billy. A právě tam může být i kuchyň. S novou nadějí vyběhl po dřevěných schodech zpět na palubu.
Bitva byla téměř u konce. Všichni byli zabraní do přenášení zlata, peněz a jiných cenností, které španělská galéra vezla.
O Billyho se nikdo nestaral, takže se nemusel bát, že ho zase nějak zaměstnají. Přeběhl na druhý konec lodi a rozhlížel se po nějakém vstupu do druhé části podpalubí.
Zahlédl asi metr vysokou dřevěnou budku s křivými dveřmi uprostřed. Vydal se tedy k nim. Když zabral za kliku a dveře se se skřípěním otevřely, praštila ho do nosu ostrá smíšená vůně masa, ryb a různého koření.
- - -
Mary postavila Bretta k zábradlí u provazového žebříku a šla vyhodit kotvu. Dělala to už tolikrát, že jí po těch letech kotva nepřišla zdaleka tak těžká, jako když ji zvedala poprvé.
Brett stál u boku lodi, křečovitě svíral zábradlí a tupě zíral na žebřík. Mary si jen povzdechla. Tohle bude mnohem těžší než ta kotva.
"Brette?" oslovila ho. Ztěžka polkl.
"Jo?"
"Zvládneš slézt dolů?" Brett se naklonil přes loď a pohlédl na krásnou písečnou pláž omívanou vlnami a místy lemovanou stromy. Zhluboka se nadechl.
"No...zkusit to můžu." Levou rukou se pevně chytil žebříku, zatímco pravou se stále držel zábradlí. Přehodil jednu nohu na žebřík a celý se otřásl. Mary ho chytla za paže, aby nespadl a pomohla mu přehodit i druhou nohu.
Brett se stále ještě třásl, ale i přes to začal pomalu slézat dolů. Mary nevěděla, jak mu pomoci a tak se snažila ho nějak přidržovat. Když už na něj nedosáhla, alespoň držela žebřík, aby se tolik nehoupal.
Už si myslela, že je všechno v pohodě, když najednou Brettovi podklouzla bota, leknutím se pustil a už padal do směsice písku a slané mořské vody.
- - -
Billy se snažil těžký pach překonat a vstoupil dovnitř. Málem se přerazil, protože si nevšiml dřevěného schodiště vedoucího dolů do další místnosti. To mě mohlo napadnout, pomyslel si. Schodiště bylo úplně stejné to jako to, které vedlo k dělům.
Zavřel za sebou dveře a pomalu sešel schody. Ocitl se v prostorné místnosti rozdělené na dvě podobně velké části.
V jedné části se nacházelo něco jako sporák, pánve, hrnce, další různé nádobí a řada vysokých regálů se spoustou prapodivných plátěných sáčků všech možných velikostí.
Na druhé straně bylo plno beden a pytlů, z nichž většina byla otevřená, tudíž bylo vidět, co obsahují. Celou místnost osvětlovaly dvě lucerny na stěnách.
Billy přistoupil blíž a uviděl v bednách haldy ryb, soleného masa a jiných trvanlivých potravin. I přes to, že měl hlad jako vlk, nedokázal si přestavit, že by některou z těchto přesolených věcí měl sníst.
Když se pytly trochu prohrabal, našel mimo ryby, maso a vejce i nějakou mouku a několik bochníků chleba.
Pohlédl do druhého kouta. Tam spořádaně jako vojáci stálo několik desítek velkých nádob s pitnou vodou. Vedle nich asi stejný počet lahví s rumem a za nimi stálo několik sudů.
Billy už měl předpoklad o jejich obsahu, ale přecejen se chtěl ještě přesvědčit. Po čichu bylo jasné, že je v nich víno, i když u jednoho sudu si Billy dovolil pochybovat.
Zaklepal na sud. Chvíli se rozmýšlel až nakonec odklopil víko. Šlo to překvapivě snadno, skoro ani nedoufal, že se mu to povede. Když nakoukl dovnitř, čekalo ho překvapení. Sud byl plný velkých čerstvých červených jablek.
- - -
"Brette!"
Maryin výkřik nebyl zdaleka tak hlasitý jako ten Brettův. Hned jak dopadl na zem, začal se dusit. Vyrazil si dech.
Mary rychle lezla dolů, v půli žebřiku seskočila a uháněla k modrajícímu Brettovi. Chytla ho za rameno a dala mu pěknou herdu do zad. Brett vykřikl, ale zase popadl dech.
Chvíli kašlal, pak už jen zhluboka dýchal a pomalu se mu vracela barva. Mary se v tu chvíli musela pousmát. Ten kluk neustále mění barvy. Brett zvedl hlavu a pokusil se jí úsměv opětovat.
"Tak co?" zeptala se. "Jak ti je?"
Brett pokrčil rameny a řekl jen: "Mám hlad." Pousmál se. Mary se skoro rozesmála.
"To je dobrý znamení. Tak co, dokážeš se zvednout a chodit, abysme mohli ňáký to jídlo sehnat?" Snažila se o povzbudivý tón. Nejspíš se jí to povedlo, protože Brett s úsměvem přivývl a snažil se postavit.
Mary mu pomohla na nohy a pak už společně vyrazili mezi stromy hledat město.
- - -
Billy se zaradoval a s chutí se pustil do jídla. Za chvíli měl v sobě tři jablka a vzhledem k jejich velikosti mu to docela stačilo. Ohryzky si schoval do kapsy, aby na ně někdo nepřišel, a přidal k nim ještě jedno menší jablko, jako tajnou rezervu.
Vyběhl zase schody nahoru, opatrně otevřel dveře a když se přesvědčil, že je vzduch čistý, vyšel ven a vydal se rovnou k okraji paluby, aby mohl vyhodit okusky od jablek.
Jakmile ohryzky spadli do moře, někdo ho popadl za rameno a za ústa, aby nemohl vykřiknout. Neznámý ho strhl do kouta lodi, kde nebyli vidět a až potom ho pustil.
"Bille! Co to sakra zase děláš?" Byl to Roger. Jako výraz zračil překvapení, hněv a ... strach?
"Co se děje?" zeptal se zmateně Billy.
"Co se děje?!? To si snad děláš srandu! To řekni ty mě! Jakto, že kradeš jídlo z kuchyně? Nenapadlo tě, že to někdo uvidí a práskne? Doufej, že tě kromě mě nikdo neviděl, jinak pujdeš po prkně! Nebo něco horšího!" Přesto, že šeptal, zněl jeho hlas velmi rozhořčeně. Billy na něj jen nechápavě zíral.
"Kvůli pár jablkům?"
"Jo! Nejde o to kolik, jde o to, že jsi si vzal něco, co patří jim všem. Za to tě odkrádlujou!"
"Cože?"
"Přesně jak to řikam. Co koukáš tak překvapeně? A vůbec, cose to s tebou stalo? Dneska se celej den chováš divně!"

Billy nevěděl, co říct. Rád by se zbavil tíhy pravdy tím, že by ji někomu sdělil, ale nebyl si úplně jistý, jestli by mu starý pirát věřil, nebo by ho měl za ještě většího blázna než doteď.

9. Divný pocit

28. června 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Brett se stále bránil Maryinu rozhodnutí. Byl to v jádru počestný člověk a na moře se mu taky zrovna nechtělo, protože už na něj začala doléhat mořská nemoc. Nelíbila se mu ta nejistota pod nohama, kterou pociťoval při každém kroku ani ten slaný pach, který ho štípal v nose.
Mary jeho problémy nijak netrápily a rozhodně kvůli nim nehodlala měnit své plány. Navíc by se podle svého mínění měla spíš zajímat o to, kam popluje až bude mít dost zásob v podpalubí. Měla sice své náhradní plány, ale přecejen to chtělo něco lepšího. Stále však nevěděla, kde je.
"Ehm...Brette?" Brett na ni vrhl unavený pohled. Byl v obličeji úplně bledý a jeho snídaně očividně neměla daleko k tomu, aby opustila jeho žaludek.
"Co je tohle za ostrov?" zeptala se a ukázala při tom na vzdálenou pevninu. Brett se popadl za břicho, postavil se a rychle se chytil levou rukou za bok lodi. Snažil se rozdýchat svůj první výlet po moři, a nakonec se mu to podařilo. Zhluboka se nadechl a ztěžka pohlédl směrem, kterým Mary ukazovala.
"Jak to mám vědět?" povzdechl si. Nebyl absolutně schopen si na cokoli vzpomenout nebo normálně myslet.
Mary jen pokývala hlavou. I když by to nejspíš nikdy nepřiznala, bylo jí ho líto, ale nedokázala dostatečně potlačit své pirátské zlozvyky k tomu, aby mu jakkoli pomohla. Avšak...
"Neboj," usmála se na něj. "to zvládneš."
- - -
Všechno se semlelo strašně rychle. Billy se rozeběhl k nejbližšímu stěžni a opřel se o něj zády tak, že ho Španělé neměli šanci vidět.
Hned po prvních střelách z děl pirátské lodi Pearl opětovali palbu v plné síle, ne však v přesné trefě.
Dál už dělmistři nečekali na další povely a stříleli si po zděšených Španělech, jak se jim líbilo. A ostatní střelci zrovna tak. Nabíjeli muškety o sto šest a téměř pokaždé zasáhli svůj cíl. Kormidelník měl co dělat, ale bylo vidět, že je mistrem svého řemesla. Stále se přibližovali ke svým nepřátelům, kteří neměli nejmenší šanci uniknout.
Na španělské lodi zavládl zmatek. Všichni se zděšeně hrnuli ke svým zbraním a každou chvíli na sebe něco hystericky pokřikovali. Velitel je nestihl vůbec organizovat a ani se o to nijak nepokoušel. Jen vzal svou mušketu s výrazným honosným zdobením a elegantně zaměřoval svůj cíl. To se mu také vymstilo, jelikož stál zrovna hezky na ráně a nemohli ho minout výstřely neurvalých pirátů.
Billy to se zděšením celé pozoroval. Zase mu bylo špatně od žaludku.
"Hej! Co tam děláš?" ozval se něčí výkřik. Billy nepochyboval, že to bylo na něj. "Do boje, ty chátro líná!" Billy vyhlédl zpoza svého úkrytu a sevřelo se mu hrdlo.
Vytáhl z opasku pistoli, rozhlédl se po bitevním poli a nasucho polkl.
- - -
Brettovi bylo čím dál hůř. Už ani nevymýšlel plán, jak přemluvit Mary, aby zůstala na pevnině. Seděl schoulený v koutku opřený o loď a zhluboka dýchal. V obličeji už nebyl bledý, ale skoro zelený, a třásl se zimou.
Když Mary odvrátila zrak od obzoru a pohlédla na něj, málem měla šok. Ještě nikdy neviděla, aby někomu bylo takhle zle. A že toho viděla opravdu hodně. Probudilo to v ní nával emocí. A nejsilnější byl...takový divný pocit. Byl to soucit.
Letmo pohlédla na kormidlo ve svých rukou a nakonec se rozhodla riskovat. Pustila ho a vydala se za Brettem. Usadila se vedle něj do tureckého sedu se slovy: "Můžu ti nějak pomoct?"
V jejím hlase zněla neobvyklá ochota, klid, ale i závan nejistoty. Takovou větu snad dosud nepoužila.
Brett překvapeně vzhlédl. Měl skelné oči a suché rty, vypadal, jako by na lodi strávil několik dní bez jídla a vody.
"Nevím," povzdechl si ztrápeně.
"A...co zkusit, jestli by ti v podpalubí nebylo líp? To taky občas zabírá." Povzbudivě se usmála.
"Nedokážu...vstát," odvětil a přerývavě dýchal. "neudržím se...na nohou." Mary si všimla, že dýchá jako splašený kůň a třese se jako osika. Popadla ho za ramena a snažila se ho uklidnit.
"Dejchej zhluboka," radila mu. Brett pokýval hlavou a snažil se svůj dech zpomalit. Mary věděla, že na lodi už moc dlouho nevydrží.
"Počkej chvilku," řekla a rozběhla se ke kormidlu. Skoro ani nevěděla, proč to dělá, ale něco jí říkalo, že by to udělat měla. Strhla loď prudce vpravo tak, že směřovala přímo k pevnině.
- - -
Lodě už byly od sebe jen pár metrů. Asi polovina pirátské posádky se přehoupla po lanech na nepřátelskou loď, kde pokračovali ve svém plenění.
Španělé vypadali dost bezradně. Stále se nedokázali nijak zorganizovat a ztráta jejich velitele jim taky nebyla nijak nápomocná.
Několik z nich dokonce ztratilo hlavu, a když uviděli, že se piráti dostali k nim na loď, raději skákali přes palubu. Pár pirátů se jim škodolibě posmívalo. Někdo z pirátů vběhl do podpalubí a vyrazil dveře, ze kterých se začaly hrnout desítky mužů s tmavě hnědou pletí.
Otroci, blesklo Billymu hlavou. Piráti s nimi vyjednali spojenectví proti Španělům - ani je to nestálo žádné úsilí. Tak či onak by jim pomohli proti svým trýznitelům.
Billy se s odporem podíval na zlatem zdobenou loď a přeplácané oblečení španělských otrokářů. To v něm vyvolalo spoustu emocí. A jednou z nich byl hněv. Vzal do ruky pistoli a rozhlédl se po nepřátelské lodi.
V tom spatřil Rogera, jak zápolí se dvěma Španěly. Zamířil, zadržel dech a stiskl spoušť.
Pistole vystřelila.
Jeden ze Španělů padl mrtev k zemi zasažen Billovou střelou. Druhý ho zanehdlouho následoval s Rogerovou šavlí v hrudi. Roger na Billyho s úsměvem zamával.
Billy mu pozdrav opětoval, aniž by spustil zrak z mrtvého těla na protější palubě. Měl takový divný pocit.
Ne z toho, že někoho zabil, ale z toho, jak ho zabil. Nebyl to čestný souboj, duel jeden na jednoho, čelem k sobě.
Byla to rána do zad. Stejné jako zabít někoho ve spánku. Neměl šanci se bránit.
Billyho svědomí ho začalo pěkně ohlodávat a dávalo si na tom dost záležet.

8. Klid před bouří

27. června 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Mary stále ještě nevěděla, kam by se měla vydat. Chtěla jen na moře, být v tomhle zmatku někde, kde si může být sama sebou jistá.
Vzhledem k bezvětří a klidné mořské hladině, se rozhodla nechat Bretta u kormidla s tím, že se ho ani nedotkne a sama šla do podpalubí zkontrolovat zásoby, aby podle toho mohla rozhodnout, jak dlouho mohou zůstat na moři odříznutí od civilizace.
Jak tak trochu očekávala, v podpalubí bylo úplně vymeteno. Nikde žádné potraviny, pití, dokumenty nebo zbraně. Kromě pár děl a hromádky dělových koulí na lodi nebylo vůbec nic. No, aspoň jí nebudou tolik postrádat, pomyslela si Mary.
Vyšla zase nahoru. Pobřeží bylo stále v dohledu a tak se Mary v hlavě začal rýsovat plán.
- - -
První námořní bitva.
Pro někoho událost hodná zápisu do deníku, pro jiného pěkná otrava. Pro Billyho to však byl boj o holý život.
Přestože byl ozbrojen dvěma nabitými pistolemi, tady si nevěřil už ani ve střelbě. Jelikož neuměl tento typ pistolí nabíjet, po dvou výstřelech by byl odkázán jen na svou schopnost se dobře schovat, což by mu ale u pirátů nejspíš nevyšlo.
Vyběhl s Rogerem ven a rozhlížel se. Na obzoru zahlédl nádherně zdobenou brigantinu se španělskou vlajkou a spoustou pobíhajících lidských siluet.
Udělalo se mu těžko. A rozhodně to tentokrát nebylo kvůli mořské nemoci.
Španělé se pomalu přibližovali, aniž by tušili, co je čeká, jelikož piráti dosud nevyvěsili svou vlajku. Billy čekal mnohem větší shon. Všechno tady však proběhlo během několika sekund. Dělmistři byli u děl, zbrojmistři čekali nachystaní s mušketami, důstojník pevně svíral kormidlo a ostatní měli připravenou šavli. Všichni byli ve střehu.
- - -
Mary se chopila kormidla. Nebyla sice v řízení lodi zrovna nejlepší, ale zkušenosti samozřejmě měla.
"Já to pořád nechápu," ozval se Brett. Mary si povzdechla. "Co na tom nechápeš?"
"No...všechno!"
"Prostě obeplujem pevninu a zakotvíme o kus dál, kde doplníme zásoby...co nechápeš?"
"Ale tohle já chápu. Nechápu, proč kvůli tomu musíme podnikat tak dlouhou cestu! Nemůžeme ty zásoby sehnat někde tady?"
Mary se na něj zamyšleně zadívala a místo odpovědi na něj vyrukovala s otázkou: "Víš, co nechápu já?"
"Ten svůj plán?"
"Ne." Suše se usmála. "Jakto, že ještě žiješ."
"Cože?" Bretta ta otázka dost zaskočila.
"Chceš se vrátit s ukradenou věcí k jejímu majiteli s úmyslem ukrádst toho ještě víc a myslíš si, že přežiješ?" pousmála se. Brett vytřeštil oči. "Ty chceš krást?"
"Máš snad lepší plán?"
- - -
Nazdobená galéra se pomalu přibližovala. Billy propadal stále většímu stresu. Zvládnu to? Nebo nakonec zemřu na moři? Billy nebyl vždycky pesimista, ale tady na moři obklopen piráty a hrdlořezy měl právě čelit se šavlí v ruce zkušeným španělským námořníkům, kteří se určitě budou bít za svého krále velmi tvrdě a statečně.
Vždycky, když došlo na představování si své vlastní smrti, si myslel, že zemře hrdinně a čestně v nějaké přestřelce a poté mu vystrojí pohřeb se spoustou truchlících lidí. A ne že bude nabodnut na šavli a vhozen do moře.
Zkrátka a dobře - nechtělo se mu do toho. A jak by taky ano, když jakmile došlo na sečné zbraně, byl bojovník asi jako malé dítě.
Zatímco ostatní vyčkávali, až budou Španělé na dostřel, Billy si nenápadně, aby to nikdo nepoznal, prohlížel kapsy a zbraně, které měl při sobě. A opravdu, jediné, co by jemu k něčemu bylo, byly vážně jen ty dvě pistole.
Jenže Billy neuměl tyhle pistole nabíjet. Takže jediná jeho obrana proti armádě šavlí, mušket a děl byly pouhé dva výstřely.
- - -
Mary strhla kormidlo do prava.
Byli několik stovek metrů od pobřeží a obeplouvali ho po levé straně. Mary hlavně vrtalo hlavou, co je tohle za místo. Byla si naprosto jistá, že tu nikdy předtím nebyla, i přes to, že jí to tu připadalo trochu povědomé.
A ještě tu byla ta věc s tím, že neví, kam se vydá po tom, co nějakým způsobem doplní zásoby jídla, vody a střelného prachu. Když totiž nevíte, odkud plujete, je těžké se někam odtamtud vydat.
I když tu jedna možnost byla. Podle kompasu by se mohla celou cestu držet jedím směrem - třeba jihovýchod. Pak už by určitě cestou narazila na nějaké známé místo.
Jenže potíž byla v tom, jak dlouho by to trvalo. Mohla by stejně tak skončit jako Drake a obeplout celý svět.
- - -
Billy uklidil šavli a úspěšně tento manévr před ostatními utajil. Položil dlaně na hlavně pistolí zastrčených u pasu, tak jak to dělával doma na západě.
S ostřížím zrakem a napjatými svaly pozoroval přibližující se galéru, jejíž posádka už nejspíš tušila v jaké je situaci. Jenže už neměli možnost útěku. Museli bojovat.
Na stožáru pirátské lodi se už třepetala Rackhamova vlajka - bílá lebka a zkřížené šavle v černém poli.
Nepřátelská plachetnice už byla skoro na dostřel. Její honosný vzhled působil tak provokativním dojmem, že všem pirátům začala vřít v žilách krev.
Už je to tady, pomyslel si Billy. A měl pravdu. Zbrojmistři trpělivě seděli u děl a vyčkávali na Rackhamův osudný povel.
Billy ztěžka polkl.

"PAL!" A děla okamžitě vystřelila.

7. Pod plachtami

26. června 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Za necelou hodinu volna se Billy vyhnul veškeré práci na lodi. Roger ho brzy nechal být a šel si po svém v domění, že se k němu Bill brzo přidá.
Pravda byla taková, že Billy zůstal celou dobu u děl v podpalubí a pomalu mu docházelo, co se to tu vlastně stalo. Vzpomínal si na setkání s pirátkou Mary Readovou: "Víš, co by bylo vtipný? Kdyby jsme se vyměnili." "Život můj za ten tvůj."
Teď se tomu už tolik nesmál. Spíš na něj lezla deprese. Ale jak? Všechno se semlelo tak rychle. Teď však byla podstatná příprava na boj se Španěly.
Billy sáhl k opasku a místo koltu, který takto obvykle vyndaval vytáhl šavli. Pevně v dlani sevřel rukojeť a snažil se napodobit různé pohyby, které mu fantazie vykreslovala v hlavě.
- - -
Mary konečně dorazila i s Brettem v patách do přístavu. Zastavila se a prohlížela si zakotvené lodě.
Brett už jí v cestě do přístavu nijak nebránil - došlo mu, že je to beznadějné. Stoupl si za ni a pokusil se odhadnout, co má v úmyslu.
Marně se však snažil. Z jejího kamenného výrazu a přimhouřených očí se nedalo vůbec nic vyčíst.
"Co chceš dělat?" zeptal se. Mary si dala s odpovědí na čas. Až když jí padl zrak na malou postarší šalupu s ošuntělými nažloutlými plachtami. Po tváři jí přelét úsměv.
"Půjčíme si loď," odpověděla zamyšleně a už se plížila blíž ke své šanci uniknout z pevniny a dostat se zpět na moře.
Jako by to tušila, jen co se Brett nadechl, aby začal zase něco namítat, otočila se, přiložila si ukazováček na ústa a sykla na něj výrazným "Pššt!"
Prosmýkla se okolo rybářské chatrče, stánků s rybami a pečivem a nenápadně se při tom přibližovala ke svému cíli.
Šalupa byla zcela opuštěná. Mary se zastavila kousek od ní a počkala na Bretta. Sice o jeho společnost dvakrát nestála, ale celou loď by úplně sama nezvládla.
Nahnula se k jeho uchu a zašeptala: "Až se rozběhnu, poběžíš hned za mnou, rychle přetneš lana a skočíš na palubu, jasný?"
"A jaký lana?" zeptal se zmateně. Mary jen ukázala prstem na několik provazů, jimiž byla loď ne moc bezpečně upevněná ke břehu. Brett přikývl. Mary počkala, až se většina z toho mála lidí okolo vzdálí a pak šťouchla do Bretta.
Ten než se stačil vzpamatovat, uviděl jen její stín na prašné zemi několik metrů před sebou.
- - -
Je to beznadějné, usoudil nakonec Billy. I přes to, že se téměř celý život řídil pravidem "Billy the Kid se nikdy nevzdává", skutečnost, že šavli v ruce v životě nedržel a ani nikoho nikdy neviděl s ní bojovat, ho donutila přestat s "nácvikem" a spíše se soustředit na to, aby obsah svého žaludku udržel na svém místě.
Vítr sílil, tudíž vlny byly větší a tím pádem někdo, kdo právě poprvé vkročil na palubu lodi mohl snadno podlehnout mořské nemoci.
Billy ztěžka dýchal. Namáhavě se vyškrábal po schodech na palubu v domění, že to tam bude lepší. Když se ocitl na horní palubě, přesvědčil se o pravém opaku. Chytil se okraje lodi, zhluboka se nadechl a na chvilku zadržel dech.
"Bille!" ozval se za ním Rogerův hlas. Billy se otočil a Roger z něj málem měl smrt.
"U všech ďasů, Bille! Seš celej zelenej - neřikej mi, že jdeš krmit rybičky!" Billymu bylo až moc špatně na to, aby se ho zeptal, co tím myslí.
To už ho ale Roger táhl zpátky do podpalubí. Zaparkoval ho u stěny vedle malých nenápadných dvířek v temném koutku a začal si prohledávat kapsy. Po chvilce hledání konečně našel, co hledal. Byl to klíč.
Odemkl dvířka a otevřel je. Panty zaskřípaly od neustálého otevírání. Roger sáhl dovnitř, něco vyndal a zase rychle dvířka přibouchl, zamkl a uklidil klíč.
V té tmě Billy rozpoznal, co pirát vytáhl, až po tom, co mu tu věc vrazil do ruky se slovy: "Na, to ti udělá líp." Byla to skleněná lahev plná nějaké tekutiny.
Billy vyndal špunt, přiložil hrdlo lahve k ústům a napil se. Trochu se zašklebil. "To je rum!" vydechl překvapeně.
"A cos čekal?"
- - -
Mary přesekla šavlí dvě lana a vyhoupla se na palubu. Otočila se, aby se ujistila, že Brett nic nezkazil.
Ten se teprve teď odlepil ze svého místa a rozběhl se k lodi. Mary ho s kritickým výtazem pozorovala a zároveň řezala jedno z posledních lan držících loď v přístavu.
Musela ale uznat, že Brett je opravdu dobrý běžec. Za moment byl u lodi, přetnul dlouhým nožem poslední lano a skočil...
Mezitím se začínali sbíhat lidé. Brett přistál ve vodě přímo u boku lodi. Začal sebou plácat.
"Co děláš?" zařvala Mary.
"Neumím plavat," zaskřehotal, snažíc se udržet na hladině.
Mary si povzdechla a vzala provazový žebřík jedním koncem přivázaný k palubě. Druhý konec hodila Brettovi, který se už skoro topil, protože mu docházely síly.
Rychle se chytil a vyškrábal nahoru. Myslel si, že tam na něj bude Mary čekat a pomůže mu, ale ta už napínala plachty.
Rozkašlal se. Když si chvilku odpočinul, zeptal se: "A kam vlastně plujeme?"
Mary neodpověděla. Až teď si totiž uvědomila, že vůbec neví, kam má namířeno.
- - -
Billy ještě párkrát usrkl rumu a snažil se přesvědčit sám sebe, že mu pálivá tekutina s nádhernou vůní udělá líp. Kupodivu to zabralo.
"Tak co? Lepší?" otázal se Roger. Billyho překvapila jeho starost. Něco takového by od piráta rozhodně nečekal.
"Jo...docela jo."
"No tak vidíš," usmál se Roger a poplácal Billyho po zádech. "Ale už bysme měli jít, jinak se Rackham zcvokne." Rackham... "Sice je naloženej v lihu od rána do večera, ale i tak si ještě pořád dokáže zjednat pořádek," vedl Roger dál svůj monolog, zatímco se Billy snažil chápat jeho pirátský slang.
"Ale ta jeho ženská, kamaráde, řeknu ti, ta by na palubě neměla, co dělat. Jasně, v boji je dobrá - co dobrá, skvělá, ale jinak..." odmlčel se.
"Jinak co?" zeptal se Billy.
"Jinak se moc k práci nemá," odpověděl Roger, "a...i věrnost ke kapitánovi jí dělá docela problémy. Né, že by mě ti dva zajímali, ale jak se okolo tebe začne trochu motat, nedá si pokoj a Rackham by tě nejradši viděl houpat se na ráhně. Ženská prostě na loď nepatří."
Billy zašpuntoval lahev a podal ji zpět Rogerovi, zatímco ze slušnosti přikyvoval, i když to v té tmě nejspíš nebylo vidět.
V tom dovnitř vtrhl postarší pirát s jednou nohou se slovy: "Španělé na obzoru!" A do podpalubí se nahrnulo několik dělmistrů.

"Už je to tady!" zaradoval se Roger a po tváři se mu mihl křivý úsměv.

6. Bill The Killer

25. června 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Billy měl ve všem zmatek.
Obklopovali ho piráti - muži nejvyššího kalibru, s jakými se kdy setkal.
Rozdávali mu úkoly jeden za druhým a on jim nějakým zvláštním způsobem nedokázal odporovat. Samozřejmě se snažil protestovat, ale v tom hlaholu před vyplutím ho stejně nikdo neslyšel. A co bylo na pirátech snad nejhorší: vzbuzovali v každém takový respekt, že vždy dostali, co chtěli.
To také donutilo Billyho uposlechnout jejich rozkazy. Samozřejmě se mu to nelíbilo, ale byl moc zmatený na to, aby se zmohl na vzpouru.
Konečně měl všechno hotovo. Zacouval do odlehlého koutu v podpalubí, plácnul sebou vedle posledního v řadě z lodních děl a užíval si svou chvilku volna.
Co se to proboha stalo? Ptal se sám sebe.
Všechno to začalo tím podivným snem s pirátkou. Předtím neměl moc času o tom přemýšlet. Pousmál se. Ta ženská byla ale střelená. Pak si vzpoměl na jejich rozhovor a na její poslední slova...
Proud jeho myšlenek přerušily hlasité kroky, které ještě zdůraznilo skřípání staré prkenné podlahy.
Vynořil se ten samý pirát, se kterým se Billy setkal v hotelu. Konečně měl příležitost prohlédnout si ho zblízka. Měl na sobě typické bukanýrské oblečení, kolem hlavy černý šátek, dlouhé vousy, ruce ověnčené prsteny a zbraň, kam se jen podíval.
Sedl si vedle Billyho a dal mu herdu do zad. Billy se lekl a zalapal po dechu. Piráta to očividně moc nezajímalo a začal hned mluvit.
"Dneska máš šťastněj den!" Billy se na něj nechápavě zahleděl. "Ale no tak, Bille! Copak si nevzpomínáš? To ti musí starej Roger připomínat úplně všecko?"
"Nejspíš..." utrousil nejistě Billy se skrývanou drzostí. I když byl poměrně slušný člověk, často a rád ostatní provokoval. Ale neměl tušení, jestli si to u tohoto hrdlořeza může dovolit.
Ten se však jen křivě pousmál a na malý moment odkryl zkažené zuby. Billy se při tom pohledu zachvěl. Pirát pokračoval dál.
"Asi za hodinu se střetnem se Španělama. Bude to dost krvák, tak tě potřebujem v útoku, ty náš mistře šermu." Do posledních slov vnesl hranou až směšnou vznešenost. Pak se oba zasmáli.
I když Billy přesně nevěděl, čemu se směje. "Tak to bych se asi měl připravit," pokoušel se Rogera odehnat, jelikož na šavli se uměl akorát tak koukat, takže byl hnán pudem sebezáchovy si něco nacvičit a trochu se připravit, aby neumřel tak snadno a rychle.
Roger k němu pobaveně vzhlédl. "Co by ses připravoval? Seš přece Bill the Killer!"

5. Maria Red

24. června 2014 v 19:02 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Mary to celé přišlo jako jeden zlý sen. Aniž by se prozradila, tahala z cizince jednu informaci za druhou, až si všechno spojila dohromady a došlo jí, co se tady děje. Vyměnila si s Billym ve snu život. Znělo to dost šíleně, ale jiné vysvětlení pro to neměla.
Tady už nebyla za Mary Readovou, kterou byla celý život. Vtéhle době a v tomto světě byla Maria Red, jedna z nejobávanějších střeleckých es. Také se dozvěděla, že je asi o století a půl v budoucnosti. Ještě sice nepřišla na to, co vlastně znamená kovboj, ale to bylo snad to nejmenší, co ji zrovna trápilo.
Ale aspoň už věděla, proč ji ten šílenec s bouchačkama chtěl zabít. Byli totiž zapřísáhlí nepřátelé už od doby, co se prvně střetli, i když Mary stále nevěděla, co tak zásadního se stalo, že to z nich udělalo nepřátele na život a na smrt.
Jinak si Mary v chápání vedla docela dobře. Význam slova "kolt" nebo "laso" jí došel hned napoprvé.
Cizinec se trochu zavrtěl a podezíravě pohlédl na Mary. Ta na něj jen rychle pohlédla a pak zase upalovala do přístavu.
"Héj! Kam to zase jdeš?" křičel, zaím co se hnal za ní.
"Kam asi?" odsekla. "Do přístavu přece." I když se snažila být nenápadná, na nějakého otravu neměla nejmenší náladu. Ten ji ale zase doběhl a zastavil. Mary s tím trochu počítala, sama o sobě věděla, že není žádný běžec.
"Hele," řekl. "já vím, že máš vždycky nějakej supr plán, ale tohle se mi moc nelíbí. Přístav? Co v přístavu, proboha?"
"Co asi? Na loď!" protočila oči a šla dál.
"A co s tou lodí, proboha?"
"Zvednu kotvy!"
"Co?!?" Mary jen mávla rukou a pokračovala dál. Neměla chuť mu vysvětlovat každé slovo.
"Hele," nenechal se odbýt. "jestli mě nechceš s sebou, tak prostě řekni: 'Hele, Brette, nechci tě s sebou.' Ale tohle je děsný! Seš jako z nějaký jiný doby."
"Jo, to bude ono," zamumlala Mary.
"Co?"
"Nic."
Takhle to pokračovalo celou cestu až do přístavu. Mary byla v neznámém cizím světě, kde nevěděla, kdo je, kde je a hlavně proč tu je.

Potřebovala něco, čeho by se mohla chytit, něco, co důverně znala. A tím něčím bylo právě moře.

4. Západ vs. moře

24. června 2014 v 19:02 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Mary otevřela oči. Byl to jenom sen, nebo ne? Posadila se. Okamžitě se jí v hlavě ozvala prudká bolest. Chytila se za čelo a snažila se uspořádat si myšlenky.
Rozhléhla se kolem sebe. Byla na stejném místě, kde včera usnula. Ale přecejen tu bylo něco jiného. Příjemný slaný mořský vzduch vystřídal pach dobytka, koní a slámy.
Mary s námahou vstala. Pohlédla z okna. Ulice byla úplně vylidněná. Nikde nikdo. Všechno tu ale vypadalo živěji než včera v noci. Právě vycházelo slunce, zafoukal slabý vítr a z ulic se zvedala oblaka prašného písku.
Mary se zamračila. Všechno bylo...jinak. A hlavně podivné. Na stěně viselo zrcadlo. Mary k němu zamyšleně přešla. Čekal ji menší šok. Když uviděla svůj odraz v zrcadle, vykřikla a nemohla uvěřit vlastním očím.
Měla na sobě oblečení podobného - no vlastně stejného - stylu jako Billy the Kid, kterého potkala ve snu.
"No nazdar," řekla Mary, protože jí tento styl absolutně nevyhovoval. Na lodi by byl velmi nepraktický. Všechno tak upnuté, byla to velká změna oproti volnému oblečení, které obyčejně nosila.
Zamířila ke dveřím.
- - -
Billy otevřel oči. "Byl to jen sen, nebo ne?" Na tuhle otázku si nedokázal odpovědět.
Vstal. Teda spíš se o to pokusil. Co se stalo? Bylo mu tak nějak divně a bolela ho hlava.
Podíval se na sebe. Měl na sobě místy roztrženou, kdysy bílou, košili, černé kalhoty v podobně bídném stavu a kožené boty, tak zničené od soli, že byl div, že se ještě nerozpadly.
Na podlaze byl vedle postele pohozený kožený opasek s kompasem, měšcem s penězi, střelným prachem, šavlí, pistolemi a spoustou dalších věcí, o kterých neměl Billy ani ponětí, co jsou zač.
Na malém stolku byl pohozený trojúhelníkový klobouk, který byl, stejně jako boty, řádně poznamenán mořskou vodou. Teprve teď si Billy uvědomil, že šátek, který obyčejně nosil zavázaný kolem krku, měl teď okolo hlavy, jako nějaký pirát.
Pirát...
Billy podezíravě přešel k oknu a podíval se ven. Na nebi svítilo slunce, jehož paprsky dopadaly na nádhernou vodní hladinu.
Taky na hromadu opilých lidí na ulici a lodí připravených k vyplutí.
Billymu se to celé nějak nezdálo. Ten sen. Co když to nebyl jen sen? Co když...
Proud jeho myšlenek přerušilo hlasité zaklepání.
- - -
Mary opustila pokoj číslo 3 i celý hotel Diablo Rojo a zamířila si to do přístavu. Jenže díky tomu, co se stalo asi za tři vteřiny, se tam moc brzo nedostala.
Když vyšla na ulici, najednou zaslechla něčí smích. Otočila se za zvukem a spatřila tmavovlasého opáleného muže, jak se chcechtá a při tom na ni upírá vražedný pohled.
"Cha!" vyštěkl, když zjistil, že ho Mary zaregistrovala. "Našel jsem tě, Mario Red. A věř mi, že tentokrát tě dostanu!"
Mary na něj vyjeveně civěla, zatímco sahal po koltech za opaskem. Neměla tušení, co dělat a tak ji nenapadlo nic lepšího než se rozběhnout někam pryč. Ten muž za ní cosi ječel, ale jí to moc starostí nedělalo.
Zaběhla za první dům, který uviděla. Opřela se zády o dřevěnou stěnu a těžce oddechovala. Byla absolutně zmatená a dezorientovaná. Přemýšlela o tom, co by mohla dělat, když v tom uslyšela tiché a nejisté kroky.
- - -
Do místnosti vstoupil pirát, který vypadal, jako že toho včera večer dost vypil.
"No Bille, kde se couráš?" spustil pirát. "Musíme vyrazit, jestli nechcem mít do poledne kravatu z konopí na krku. Hni sebou!" A odešel.
Billy vůbec netušil, co mu ten podivín právě řekl, a tak udělal právě to jedinné, čemu rozuměl. Hnul sebou a vyšel z pokoje.
- - -
Mary se ohlédla. Za ní stál podivuhodný mladík, který byl oblečený podobně jako všichni, které dnes potkala.
Než stačila cokoli udělat, už ji táhl za ruku pryč se slovy: "Šéfe, musíme zmizet, jestli nechem bejt prošpikovaný olovem."
Mary netušila, co to ten kluk povídá, ale radši šla za ním, než aby zůstala a nechala se zastřelit od toho šílence s bouchačkama.
- - -
Billy the Kid vyšel z hotelu "Diablo Rojo" a skončil v přístavu, který tu snad nikdy neviděl. Jistě, byl tu přístav, ale o hodně menší a taky s méně lidmi. Takhle to tu mohlo vypadat tak...v minulém století.
Billy začal mít drobné potuchy o tom, co se tady děje, avšak neměl čas přemýšlet, protože se k němu přihnalo stádo pirátů a už ho táhli na loď, kde okamžitě dostal práci.
- - -
Mary si všimla, že se stále vzdalují od přístavu. Prudce zastavila, vyškubla se podivnému cizinci a vydala se směrem k moři.
"Co to děláš?" vyhrkl a hnal se za ní.
"A co je ti do toho?" opáčila bez jedinného ohlédnutí. Mladík ji chytil za zápěstí.
"Co se to s tebou stalo?"
"Jak, co se se mnou stalo? Nikdy jsem tě neviděla. Neznáme se." řekla, setřásla jeho ruku a pokračovala dál.
"Co to tu vykládáš? Co si pamatuju jsme parťáci na život a na smrt. Co tě to zase kouslo?"

Mary se zastavila, protože nejspíš začala trochu tušit, co se to tady děje.

3. Život můj za ten tvůj

24. června 2014 v 18:59 | Magg |  Kovboj versus pirátka
"Takže, ty se celý den jen staráš loď a občas, když potkáte nějakou loď, tak si párkrát mávneš šavlí a máš haldu zlata?"
"No..." zamyslela se Mary. "úplně takhle bych to neřekla. Neni to tak lehký, jak si myslíš."
"Tomu nevěřím," zaprotestoval Billy.
"Já zas nevěřím tomu, že bys na lodi přežil jedinnej den," ušklíbla se Mary.
"Po malém výcviku by to nebyl sebemenší problém."
"To určitě," pronesla Mary ironicky.
"Víš co?" obořil se na ni. "Ty bys na západě nepřežila ani minutu. V první vteřině by tě někdo zastřelil."
"Pochybuješ snad o mých střeleckých schopnostech?" podivila se.
"Jo!" odsekl.
"Na bezhlavim střílení do lidí, jako to děláš ty denně, neni nic složitýho."
"Že ne? Tak si to zkus!"
"Fajn, třeba na tobě?" ušklíbla se. Billy na ni vrhl uražený pohled. "To ty potřebuješ zakusit chuť moře, abys poznal, že to neni zrovna brnkačka. Mám mnohem těžší práci než ty!"
"To ani náhodou!"
"Dokaž to!" vyštěkla Mary.
"Nepotřebuju ti nic dokazovat!" Billymu už začaly povolovat nervy.
"Řekni mi důvod proč ne."
"Řekni ty mně, proč bych měl."
"Opakuješ se." pronesla s ledovým klidem, který si snažila udržet od začátku jejich rozhovoru.
"Ty taky." zašklebil se. Mary protočila oči a rozhodla se, že Billimu jeho bludy už nebude rozmlouvat. Nepotřebovala se s ním dál hádat. I když...
"Víš, co by bylo vtipný?" začala. "Kdyby jsme se vyměnili."
"Život můj za ten tvůj," pronesl Billy zamyšleně. Pak se oba rozesmáli. Každý si totiž představil toho druhého, jak to absolutně nezvládá.

To však ještě netušili, co je druhý den bude čekat.

2. Sen

24. června 2014 v 18:57 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Mary Readová a Billy the Kid měli oba tu noc zvláštní sen. A proč? Protože to vlastně nebyl sen, ale setkání ve snu.
- - -
Všude bylo bílo, nikde nic. Mary byla zvyklá na temné barvy starých lodí a mořských bouří, tudíž jí toto prostředí nedělalo moc dobře na oči. Zastínila si je rukou a rozhlížela se kolem sebe.
Neviděla nic než bílou barvu, která ji obklopovala jako mlha ze všech stran. V tom spatřila Mary v dálce nějakou postavu. Byl to muž. Čím více se přibližoval, tím více jí připadal podivnější a hlavně komičtější.
Jemně nadzvedla pravé obočí a snažila se, aby se nerozesmála. Muž měl na sobě kalhoty s třásněmi, vysoké boty s ostruhami a prazvláštní kožený klobouk. Mary připadal k popukání. Jak se mu to může líbít? To je snad ňáká nová móda?
- - -
Billy hleděl do dálky. To jsem už mrtvý? pomyslel si. Jeho široký kovbojský klobouk mu vrhal stín na udivené šedé oči, a tak s bílou barvou všude okolo neměl takový problém jako žena, kterou viděl v dáli. Stínila si rukou na oči a hleděla přímo na něj.
Nejistě vykročil vpřed. Jak se přibližoval, tak se žena začala podivně kroutit, jakoby zadržovala nával smíchu. Billy svraštil čelo a šel dál.
Ta žena vypadala jako z nějaké starší doby. Měla na sobě mužskou kdysy bílou košili, volné kalhoty, vybledlý červený šátek uvázaný kolem hlavy a několik pásků, za kterýmy měla nemálo zbraní.
Trochu se tomu podivil, ale když k němu vykročila a začala se přibližovat, zjistil, že ještě divnější než si myslel.
A to ještě umocnil jejich pozdější rozhovor.
- - -
Mary Readová a Billy the Kid se zastavili asi dva metry od sebe. Hleděli jeden na druhého bez hnutí a minuty ubíhaly. Až se Billy nakonec rozhodl prolomit ticho.
"Ehm...Tě pic!" Usmál se a kovbojským gestem naznačil pozdrav. Mary málem vyskočili oči z důlků a zmateně hleděla na podivína před sebou. Billymu bylo jasné, že tímhle na ni zrovna dobrý dojem neudělal.
"Ehm...promiň...já jen tak plácám. Ehm...jak - "
"Kdo jsi?" přerušila ho Mary.
"Děláš si srandu? Já jsem Billy the Kid, všichni mě znají," řekl pyšně, avšak po Maryině následující reakci byl trochu zklamaný.
"Nikdy jsem o tobě neslyšela." Zblízka se na něj podívala, přimhouřila oči a prohlížela si ho.
"Ty jsi pěšák, viď?" zeptala se najednou.
"Cože?!?" Billy byl docela zmatený jejím způsobem mluvy.
"Jestli bydlíš na pevnině." Mary obrátila oči v sloup a začala kolem něj obcházet, jak byla zvyklá u každého nového námořníka. Trochu nakrčila nos, když ucítila silný pach koní a dobytka.
"No...ano. Ty ne? Jsi u námořnictva?" zeptal se, když z jemu neznámé ženy ucítil sůl a lehký závan mořských ryb.
"Dalo by se to tak říct," odpověděla, když skončila s prohlížením. Byl to dost zvláštní chlapík.
"Co tím myslíš? A...řekneš mi už konečně, kdo jsi?"
"Proč konečně? Předtim ses neptal."
"No tak se tě ptám teď, řekneš mi kdo jsi?" Pomalu mu docházela trpělivost. To je ale divná ženská!
"Nevim...měla bych?"
"Jasan."
"Co to kvákáš?" zeptala se Mary, která z toho chlapa už pomalu kvetla. Billyho sympatie k ní nebyly o moc větší.
"Jo," řekl popuzeně. Mary pozvedla obočí a začala: "Williame...-"
"Billy," opravil ji.
"Jasně. Billy, dej mi jedinný důvod, proč bych ti to měla říct."
"Až mi dáš důvod, proč bys mi to neměla říct," pousmál se Billy. Mary se hořce usmála, semknula rty a založila ruce.
"Koleduješ si o vejprask!" Billyho obočí vylétlo do výšky.
"A to?"
"Přála bych ti protažení pod kýlem, kryso. Nemáš ani tušení s kým si zahráváš."
"No nemám!" vypálil Billy.
"Mary Readová. Několikrát jsem byla v armádě, teď brázdím na Rackhamově lodi oceány. Copak nikdy nekoukáš na plakáty hledaných bukanýrů?" Billy na ni hleděl jako na zjevení.
"Rackham? To byl ten...ehm...pirát, ne?"
"Jo."
"Ale ten už zemřel snad před...sto padesáti lety!"
"No to těžko. Jsem v jeho posádce, před pár lety jsme se seznámili v Port Royal, než ho zničilo to zemětřesení..."
"Cože? Na to už nepamatoval snad ani můj pradědeček, a že o těhle věcech něco věděl! Jsi si jistá, že mi nekecáš?"
"Naprosto," odověděla s pevným výrazem, ale trochu se divila jeho nevěřícnému výrazu ve tváři. Billy byl jako opařený. Dal se do vyprávění o své době a v tu chvíli na tom byla Mary stejně.
Co se to stalo? Oba byli přesvědčeni, že tohle se možná děje, když spí, ale rozhodně to není jen sen.