Červenec 2014


16. Za rok

5. července 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
I když na sebe Mary s Billym občas vzpomínali, vyšli každý zase svou cestou a už ani trochu neočekávali, že se snad ještě někdy setkají.
Mary se dál plavila pod Rackhamovou vlajkou a brzo se díky svému odhodlání a výdrži před piráty vyznamenala - v námořních bitvách jí nikdo nestačil, a tak nepřátelé Rackamovy kocábky Pearl často umírali s potupným pocitem, že je přemohla žena.
To ji taky dost spřátelilo s Annou Bonnyovou - stali se z nich kamarádky až do smrti. Avšak i přes to Mary nikdy nezanevřela na Rogera, se kterým se už přátelila pěknou řádku let.
A Billy? Ten to vzal s tím Brettovým plaváním opravdu vážně, takže sé do výuky pořádně opřel. Brett byl od rána do večera ve vodě a Billy na něj ze souše hulákal pokyny. Nebyla to zrovna nejlepší výuka, ale co naděláme?
Nakonec se to za pár dní naučil a za týden už plaval jako ryba. Billy si při tom vzpoměl na Mary - a to byl nejspíš ten okamžik, co všechno změnil.
Billymu se zachtělo být špatným a tak přesvědčil Bretta k tomu, aby spolu začali přepadat banky. A tak se z Billyho a Bretta opravdu stali psanci - alespoň to stmelilo jejich přátelství. A to hodně, byli z nich nerozluční parťáci.
Škoda, že to takhle nevydrželo i Rogerovi a Mary. Jasně, stále se přátelili, ale už to nebylo takové jako dřív - alespoň podle Rogera. I když tahle myšlenka ho okamžitě opustila pokaždé, když na něj Mary odněkud vybafla.
Prostě si každý žil svůj vlastní život a na druhého pak vzpomínali jen zřídka.
Až jednou, přesně za rok...
- - -
Pearl zrovna bloudila v mlze a vypadalo to, že je posádka ztracena, jelikož zásob jídla a vody nebylo zrovna nazbyt.
"Vidíš něco?" zeptal se Roger Mary, když společně hleděli do dálky.
"Jo, mlhu," odpověděla. Pak se však zarazila, když v dálce zahlédla něco dosti podobného pevnině.
"Ale počkej..." začala, jenže než to stačila doříct, z lodního koše se ozvalo hlasité: "Země na obzoru!"
- - -
Billy s Brettem seděli na skále a počítali naloupené zlaťáky, které jim ještě zbyly.
"Slyšel jsem," začal Billy. "že banky u pobřeží se už celkem vzpamatovali. Ale i přes to nemají dost financí na zabezpečení."
Mrkl na Bretta.
"Máš vyhlídnutou nějakou konkrétní?" zeptal se Brett zvědavě.
"No, vlastně jo. Poblíž Diablo Roja -"
"Kde se můžeme taky dokonale skrýt," dokončil za Billyho Brett.
"Přesně!"
"Hmm...tak to by šlo." Po tváři mu přeběhl křivý úsměv.
- - -
Pearl zakotvila. Posádka měla rozchod až do zítřejšího rána.
Mary a Roger se prodírali mlhou a když už si mysleli, že nikdy nic nenajdou, náhle se před nimi vyhořila stará třípatrová budova s oprýskanou omítkou, pootevřenými vrzajícími okny a s ohořelou dřevěnou cedulí s červeným nápisem "Diablo Rojo".
"Počkat, tady už jsme přece byli, ne?" domnívala se Mary a v mžiku se jí v hlavě vynořili vzpomínky na Billyho.
"No jo, hostinec Rudej ďábel."
"Neubytujem se?"
"Tady?" ujišťoval se Roger pozorujíc chátrající barabiznu.
"No jasně, proč ne?"
"Tak fajn."
Vstoupili dovnitř - alespoň zde bylo vše stejné jako před rokem. Obtloustlá zrzavá hostinská je s úsměvem uvítala.
"Co si račte přát?"
"Máte volné pokoje?" zeptala se rovnou Mary.
"Ano, samozřejmě, že máme. Číslo dva, tři, pět, sedm, osm a devět." Vyložila na pult klíče a poskládala je do řady před své zákazníky.
"Beru si trojku!" vyhrkla Mary, chňapla po klíči a hodila na pult zlaťáky.
"Co se tak ženeš?" divil se Roger.
Mary pokrčila rameny. "Trojka je prostě supr."
Roger se zasmál a taky si zaplatil svůj pokoj. Docela se poslední dobou oba změnili. Mary se po setkání s Brettem trochu zmírnila a na Rogerovi se taky docela poznamenala Billyho návštěva.
Pořád to byli pěkní piráti a hrdlořezové, ale aspoň už se občas dokázali chovat jako lidi.
Objednali si ještě večeři a k ní víno - to víte, Rackhamova kocábka v poslední době sklízela úspěchy, takže si mohli dovolit hodně utrácet.
U stolů sedělo ještě několik lidí a dle jejich veselé nálady už toho nejspíš trochu vypili. Mary s Rogerem si sedli ke stolu vedle nich a s úsměvem se zapojili do jejich konverzace - takže bylo veselo.
Když se dosyta najedli, byla už skoro noc a tak se Mary rozhodla, že už si půjde lehnout. Jednak proto, že už se jí klížila víčka, a taky byla hlavně zvědavá, jestli zase potká ve svém snu Billyho.
Popřála Rogerovi dobrou noc a i přes jeho protesty se vydala do svého pokoje.
- - -
Billy a Brett právě dojeli do města. Uvázali koně k ohradě a zahaleni v pláštích vstoupili do Diablo Roja. Uvnitř bylo narváno k prasknutí.
To ne! pomyslel si Billy. Určitě jsou tu všichni ubytovaní! Jak se teď setkám s Mary?
I když neměl žádnou jistotu, upřímě doufal, že se tu s ní sejde. Byl to vlastně i hlavní důvod, proč se sem s Brettem vláčeli.
Probojoval se k výčepnímu pultu.
"Promiňte, máte tu ještě nějaké volné pokoje?" Musel křičet, aby se vůbec slyšel.
Hostinská zaštrachala v šuplíku. "Už jenom tři a sedm."
"Bereme!" Billy si vzal klíče a aniž by počkal na vyřčení ceny, nasypal hostinské do dlaně několik zlaťáků. Už se chtěl vydat nahoru po schodech, když ho Brett zarazil.
"Počkej!" Obrátil se k hostinské. "Zbylo vám ještě nějaké jídlo?"
"Bohužel už jenom chleba od včera."
"Bereme!" vyhrkl Brett.
Když došli nahoru do patra, Brett se se čtvrtkou chleba zastavil před pokojem číslo tři.
"Dáš mi můj klíč?" zeptal se Billyho s plnou pusou.
"Ehm...myslel jsem, že budeš v sedmičce," řekl Billy rozpačitě a rychle hledal nějakou výmluvu, proč potřebuje být dnes v noci zrovna v pokoji číslo tři.
"Proč?"
"No, víš...jak mě tenkrát McGrew postřelil? Spal jsem přece v tom pokoji..."
"Jó, vzpomínky. Chápu, žádnej problém." Usmál se a vzal si od Billyho klíč se sedmičkou.
"Dobrou," zahučel.
"Dobrou," odpověděl Billy a vešel do svého pokoje.
Zhluboka se nadechl a rozhlédl se po pokoji - nic se nezměnilo. Zavřel dveře, sundal si klobouk, plášť a boty a zavrtal se pod deku.
Avšak ať se snažil jak chtěl, usnout prostě nemohl. Asi je ještě moc brzo, pomyslel si a zadíval se na strop.
Nad ním se houpala známá pavoučí síť, teď však už opuštěná.
Billy se zamyslel. Jak se s Brettem změnili od té pirátské návštěvy. Už nebyli tak upjatí na správnost, čest a pravidla - vždyť vykrádali banky!
Nepřepadli jich sice moc, asi jen pět, ale i tak to byla mnohem větší zábava než jen střílení se s McGrewem - toho vlastně neviděl od doby, co se vyměnil s Mary. To znamená přesně rok. Že by byl opravdu pod drnem?
Stejně na tom celém byla nejlepší ta nespoutanost. Mohli si dělat, co chtěli, kdy chtěli a kde chtěli - neskonalá svoboda. Taky hodně cestovali - to se zas líbilo Brettovi. Ono je fajn vidět kousek světa a netrčet furt na jednom a tom samym místě.
A jak si tak Billy přemýšlel, nevšiml si, že ho to vlastně uspává a za chvíli už bylo slyšet jeho pravidelné oddechování.
- - -
Mary oslnila bílá záře. Musela si zase zastínit oči rukou, aby vůbec něco viděla. Rozhlížela se okolo. Nikdy nic, všude jen ta depresivní bílá.
Nejspíš to vyšlo. Ale bude tu skutečně Billy, nebo se tu objeví někdo jiný, kdo se tu ubytoval? A nebo tu bude celou noc civět na bílou barvu všude okolo?
V tom zaslechla kroky. Zprudka se otočila a spatřila lidskou postavu, jak se dere skrz mlžný opar bílé barvy.
"Mary?" zvolala postava.
"Billy!"

Konec

15. Tak jako dřív

4. července 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Mary a Billy si ještě chvíli povídali, ale jak se přiblížilo ráno, museli se nakonec rozloučit. Oslnila je bílá záře a najednou se každý ocitl zpět. Ale kde zpět? Ze svém životě, nebo stále v životě toho druhého?
- - -
Mary se probudila. Posadila se a přemýšlela o snu - a vůbec o všem, co se včera stalo. Co když to celé byl jen sen?
Pohlédla na sebe. Měla na sobě své běžné námořnické oblečení zdevastované od soli. Pohlédla na své břicho - obvaz nikde. Ani ji nic moc nebolelo.
Vstala a zamířila k zrcadlu. Postavila se k němu zády, vyhrnula si košili a otočila hlavu. Čerstvě srostlá jizva na jejích zádech jasně dokazovala, že včerejší den rozhodně nebyl jen pouhý sen.
- - -
Billy se probral úplně ve stejné poloze, ve které včera zamhouřil oči. Protáhl se a ještě chvilku jen tak ležel a zíral do stropu. V rohu nad ním se pohupovala velká pavučina, kterou si její majitel ostražitě hlídal.
Billy už trochu čekal, že za chvíli do dveří vtrhne Roger, ale jakmile si všiml, že má na sobě své každodenní westernové oblečení, ta myšlenka ho opustila.
Takže to byl jenom sen? Billy posmutněl. Přišlo mu docela líto, že to všechno se mu jen zdálo. Avšak rozhodl se, že se tím teď nebude trápit a aspoň bude mít Brettovi co vyprávět.
Opřel se o předloktí a najednou jím projela bolest. Vyhrnul si rukáv na pravé ruce a tak odhalil několik jizviček od bodlin mořského ježka.
- - -
Mary seběhla po schodech dolů. Venku se ani nezastavila a rovnou zamířila do přístavu, kde - jak také očekávala - našla Rogera.
Jen tak si seděl na molu a zíral do vody.
"Baf!" Mary chytla Rogera za ramena. Ten sebou škubl a prudce se otočil.
"Mary! Víš jak jsem se lek?!?"
Mary se smíchem kývala hlavou. "O čem jsi přemýšlel?"
"No...tak různě...ale hlavně o tom, co se mi dneska zdálo."
Mary zpozorněla. "Poslouchám..."
"No, najednou tu byl místo tebe nějakej chlápek, Bill the Killer! A divný bylo, že jsem ho v tom snu znal úplně jako tebe! Ale byl úplně nemožnej. Furt mu něco nešlo, furt se něčeho bál..." Roger se oklepal.
Mary se neubránila návalu smíchu. Moc dobře si Billyho v těchto "bezradných" situacích uměla představit.
"Ale dost pomohl mi v boji, to se musí nechat," pokračoval Roger. "A na konci toho snu mi nasypal do klína spoustu zlata a hned na to skočil přes palubu!"
"Blázen," zasmála se Mary.
"Co blázen? Šílenec!"
"Tak si představ, že tě tenhle šílenec pozdravuje."
"Co?"
"Ale nic," pousmála se.
- - -
Dveře Billyho pokoje se rozletěly jako při vichřici a dovnitř vletěl Brett.
"Billy!" Zabouchl dveře. "Měl jsem vizi!"
"Cože to?" zeptal se ještě rozespalý Billy.
"Teda spíš to byla návštěva do nějaké alternativní dimenze!"
"Có?" Billy stále nechápal.
"Zdál se mi sen," začal Brett.
"Aha," oddechl si Billy. Pak se ale zamyslel. "Pokračuj," vybídl ho.
"Takže, v tom snu byla úplně jiná realita. Nebyls tu ty, ale místo tebe tu byla nějaká ženská, Maria Red. Byla celkem v pohodě, ale trošku ráznější povahy."
Brett se poškrábal ve vlasech.
"Jo a přemohli jsme společně McGrewa! A chvílema mi bylo i dost blbě...to na tý lodi... No a pak mi normálně tvrdila, že je pirátka a že si s tebou vyměnila život. Předtím jsem jí to věřil, protože mi přišlo, že ji znám celý život, ale teď mi to přijde jako blbost."
"To teda jo," zasmál se Billy a snažil se nedat cokoliv najevo.
"No a co se zdálo tobě?"
"Nic zvláštního...ale přemýšlel jsem, že bych tě mohl konečně naučit plavat, co ty na to?"
"Jo, to by šlo. Ale co tak náhle?" divil se Brett.
"No...nevím, tak mě to napadlo," pousmál se Billy. Byl rád, že je všechno zase tak jako dřív.

14. Povídej, vyprávěj

3. července 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Byla noc. Maria i Bill už oba spali. Zase: stejný čas, stejné datum, stejné místo - jen rozdílný rok. Znovu se ocitli na onom bílém místě jako minulou noc.
Mary znovu oslnila bílá záře. Byla zmatená. Pamatovala si jen, že byla ve městě u studny s Brettem a pak...už jen tma. Co se mohlo stát? Najednou ji bodlo v břiše. Celý trup měla ovázaný bílým fáčem a i když ho byla silná vrstva, na zádech trochu prosakovala krev.
"Aha..." zamumlala si pro sebe. "postřelil mě."
"Tak jako mě předtím," ozval se hlas.
"Bille?"
"Kdo jiný?" zasmál se Billy.
"Sama nevěřím tomu, že to opravdu řikam, ale ráda tě vidim, brachu."
"I já tebe," znova se zasmál. "Neuvěříš však tomu, co se mi stalo!"
"Nápodobně."
Billy na ni pohlédl.
"Pokračuj," vybídla ho.
"Nejdřív bych se ti ale měl omluvil. Myslel jsem si, že život na lodi je hračka, ale mělas pravdu. Je to dost honička...a vůbec, to nebezpečí kolem..."
"To je na tom zrovna to nejlepší," mrkla na něj Mary.
"A proč?" vyzvídal.
"Užíváš si tak každou vteřinu života. Protože nikdy nevíš, kdy může skončit." Usmáli se na sebe. "Tak povídej, vyprávěj."
"Jasan, takže takovej fousatej chlápek mě dotáhl na loď-"
"Roger?" přerušila ho.
"Jo, Roger. Dotáhl mě na loď a hned jsem dostal práci. Nic moc, dělal jsem po většinu času uklízečku."
"No to se stává, když se netváříš dost drsně, aby tě nechali a nebo když nemáš dost odvahy, abys to vrazil někomu jinýmu," vysvětlovala Mary.
"Jasně, budu si to pamatovat! Ale zažil jsem i jednu námořní bitvu! A upřímě...už znova být Billem the Killerem nechci. Proto jsem se taky sebral a odplaval zpátky na pevnou zem. A ubytoval se v Diablo Roju, zase."
"Tys odplaval? Tak přecejen nějakou tu odvahu máš. A...počkej...zase v Diablo Roju? Jak zase?"
"Když jsem se vzbudil, byl jsem v hostinci Diablo Rojo."
"Já taky!" zvolala překvapením. "A den předtím jsem se tam ubytovala, když jsme tu kotvili!"
Billy přikyvoval. Už to začalo hezky zapadat do sebe. "Jaký číslo?"
"Cože?"
"Číslo pokoje."
"Tři." Billy se usmíval. Mary hned došlo, co se děje.
"Takže, to znamená, že mě tam museli přenést..."
"Co? Jo, povídej, co se stalo tobě, že vůbec nekřičíš a dokonce mě i posloucháš." Mary na něj jen pohlédla, zašklebila se a pak se dala do vyprávění.
"Ve městě mě napad nějakej šílenec-"
"McGrew?"
"Jo, přesně ten. Takže jsem zdrhla."
"Cože jsi?!?"
"Přece se nenechám zastřelit."
"Taková potupa..."
"No tak dál. Potkala jsem Bretta, hodnej kluk, ale netahej ho na loď, myslim, že ho dnešní výlet zmohl až až."
"Jak jste se dostali na loď?"
"Šli jsme do přístavu," odpověděla klidně.
"Ale co ta loď?" dožadoval se Billy odpovědi.
"Co s ní? Čmajzli jsme jí!"
"Že se vůbec ptám," povzdechl si Billy. "A Brett? Mořská nemoc, co? Taky mě chytla..."
Mary pokývala hlavou. "Měl bys ho naučit plavat." Billy neprotestoval.
"A jak to bylo dál?"
"Ále, pak jsme museli kvůli Brettovi a hladu zakotvit, došli jsme do města, tam přestřelka s McGrewem a jak tak koukam, tak jsem to chytla do zad," řekla a při tom si prohlížela obvázanou ránu.
Když si všimla Billova nechápavého pohledu dodala: "No co. Pochlub se, jak to šlo tobě s šavlí?"
"Nešlo," přiznal. "vystačil jsem si s pistolí."
Oba se usmáli. Chvíli jen tak potichu stáli a koukali na sebe. Oba dva chtěli položit otázku, na kterou ani jeden neznal odpověď.
"Takže...co bude dál?" zeptala se nakonec Mary. Billy pokrčil rameny.
"Nemám tušení."
"Ale no tak! Řekla bych, že až se vzbudíme, můžou se stát jenom dvě věci. Buď už budeme každej ve svym životě a nebo to bude stejný jako dneska a budem muset vyřešit, jak to zrušit."
"A pokud se stane ta první verze...setkáme se zase ve snu?"
"Ehm..." uvažovala Mary. "Nevím, ale nejspíš to závisí na Diablo Roju, stejně jako celá tahle výměna."
"Asi máš pravdu."
Najednou oboum došlo, že tohle je nejspíš jejiich poslední setkání. Pohlédli na sebe a okamžitě oba poznali, že myslí na to samé.
"Takže se asi vidíme naposled," začal Billy posmutněle.
"Jo no, co se dá dělat." Chvíli tam jen tak stáli, pokyvovali hlavou a bloumali očima po okolí.
"Myslíš, že si Brett a Roger budou pamatovat, co se stalo?" zeptala se najednou Mary. Billyho ta otázka docela zaskočila.
"No, já nevím. Ale předpokládám, že ne. Teda pokud se dneska vůbec vyměníme zpátky."
"Jasně, že se zas vyměníme zpátky."
"Jak si tím můžeš být tak jistá?"
"Někdy je prostě potřeba věřit."
"Tohle už je druhé moudro, které bych nikdy od piráta nečekal. Jsi samé překvapení, Mary Readová," řekl a usmál se na ni. Mary mu úsměv opětovala.
"Tak aspoň pozdravuj Bretta, jo?"
"Jasan. A ty Rogera."
"Dobře." Chvilku bylo ticho.
"Ty, Mary..." začal.
"Jo?"
"Přemýšlel jsem...co takhle se domluvit na nějaké místo a čas, kde bysme se mohli znovu setkat? Bylo by to fajn, ne?"
"No to jo, ale nevim, jak bych se na to místo dostala. Dyť jsi viděl, jak to na lodi chodí. Když nejsi kapitán, nevybíráš si nic."
"V případě Anny Bonnyové to vypadalo trochu jinak," podotkl.
"To je úplně něco jinýho."
"No dobře."
Zase na chvíli zavládlo ticho. Oba měli plnou hlavu myšlenek, starostí...a vůbec v tom všem měli trochu zmatek.
Taky se nebylo moc čemu divit. Celý den prožít v kůži někoho úplně jiného a ještě k tomu v době, ve které se naprosto ztrácíte, protože se nedokážete zorientovat...tohle jednoho vyčerpá.
"No, a máš z bitvy nějaký válečný zranění?" zeptala se Mary, jen tak, aby nestála řeč.
"Na duši...a hodně velký," odpověděl smutně.
"Tak to nechápu," přiznala Mary.
"Jsem vrah!"
"Ale prosimtě..."
"Jo, jsem vrah. Střelil jsem ho do zad, neměl nejmenší šanci se bránit!" Billymu se začali vracet špatné vzpomínky.
"A proč jsi ho střelil?" zeptala se učitelským tónem.
"Protože by jinak mohl zabít Rogera."
"Tak, vidíš?" přerušila ho. "Nebyla to vražda, ale pomoc příteli. Bylo by ti snad líp, kdyby umřel Roger kvůli tomu, že jsi z morálních důvodů zahodil šanci ho zachránit?"
"To asi ne," musel uznat Billy.
"Takže, jinak jsi úplně bez škrábnutí?"
"Ne, nejsem," zasmál se a vyhrnul si rukáv, aby se pochlubil s ránou od mořského ježka.
"To víš, na ježky se musíš dávat bacha," řekla Mary, zatímco si ránu prohlížela.

Oba se začali smát a ani pořádně nevěděli čemu.

13. Zpátky v Diablo Roju

2. července 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
McGrew seděl na zemi s pistolí v ruce a zase se chechtal. Z hlavně jeho zbraně se ještě kouřilo.
Brett neváhal ani na okamžik. Vytáhl kolty a několikrát vystřelil. Ani jednou neminul svůj cíl. A tak byl drsňák McGrew jednou pro vždy mrtvý.
Jen co se Brett vzpamatoval, poklekl ke zraněné Mary. Kulka ji zasáhla do zad a proletěla na zkrz břichem. Nabral vodu ze studny a ránu jí omyl.
Pomalu se začali sbíhat lidé. Brett se od nich dozvěděl, že nejbližší doktor je až ve vedlejším městě. Nějaký muž to měl zrovna po cestě, tak je nabral k sobě do povozu a odvezl.
- - -
"U Odina, Bille...přestaň se chovat takhle." Roger klopýtal za Billym, ale vzhledem k tomu, že už toho trochu vypil, mu okamžitě zmizel z očí. Jen si povzdechl a vrátil se ke štamgastům.
Billy se rozhlížel po obzoru a zahlídl pevninu. Počkat...my ten ostrov obeplouváme? Rozhlédl se okolo sebe. Nikde nikdo.
V kapsách mu zachrastili zlaťáky. Vrátil se za Rogerem. Když ho zaregistroval, už chtěl začít s otázkami typu "Co to mělo být?" a tak, ale než se stihl byť jen nadechnout, Billy začal s proslovem.
"Rogere, bylo fajn bejt tvuj parťák," řekl, zatímco k němu došel úplně a začal mu sypat do dlaní zlaté mince. "Ale myslím si, že se nám oboum povede lépe, když odtud zmizím."
Několik mincí si nechal a rozhodl se vzít věci do vlastních rukou, nedbaje Rogerova zmateného výrazem.
"Jak, zmizíš?"
"Přesně takhle." Billy se rozběhl na pravobok, přeskočil zábradlí a přistál ve vlažné mořské vodě.
- - -
Ve vedlejším městě se doktor o Mary postaral. Ránu jí vyčistil, zašil a obvázal. Taky pochválil Bretta za rychlé jednání a první omytí rány, ale toho nezajímalo nic jiného než Maryin život.
I přesto, že lékař řekl, že by se Mary měla nejspíš do hodiny probrat, ubytoval ji Brett v pokoji číslo tři v hostinci Diablo Rojo.
Společně s doktorem ji uložil do postele a připravil nějaké jídlo a vodu, pro případ, že by se probudila. Pevně jí stiskl dlaň a ještě pár hodin u ní seděl.
Pomalu se začalo stmívat.
- - -
Billy byl docela rád, že doplaval ke břehu před setměním a vůbec byl rád, že doplaval. Cestou sice na žádné nebezpečné zvíře nenarazil, ale když se rozplácl do písku, opřel se paží přímo o mořského ježka - teda spíše o jeho zbytek.
Pokusil se o výkřik, ale sůl z mořské vody, které měl plnou pusu, mu úplně vysušila hrdlo. Vybral si z kůže bodliny a vydal se dál. Když dorazil do města, úplně vyčerpaný, doklopýtal do hostince Diablo Rojo.
Za zbylé peníze si koupil vodu, jídlo a ubytování na pokoji číslo 3. Jen co se dosyta najedl a napil, plácl sebou do postele a okamžitě usnul.
Na pirátské lodi Pearl se Roger stále ještě vzpamatovával z Billova odchodu. Byli kámoši takovou dobu a on se najednou sebere a skočí přes palubu. A nejspíš ani netušil, jaký tím způsobil humbuk.
Roger však všechny nějakým způsobem (sám netušil, jak se mu to povedlo) přesvědčil, že o nic nejde. Škoda, že na něj samotného to nezabralo.

12. Pravda a pochopení

1. července 2014 v 10:00 | Magg |  Kovboj versus pirátka
Asi po dvaceti minutách cesty, konečně dorazili do města. Oproti normálním městům bylo toto docela opuštěné, nikde nikdo až na chrápajícího muže u stánku s rybami, kolem kterého poletovaly mouchy.
Mary přistoupila blíž ke stánku. Pohlédla na pult a zjistila, že kromě ryb prodává muž i vejce a pečivo. Trochu divné to takhle kombinovat... Pohlédla na spícího muže. Prohlížela si ho ze všech stran a nevydala při tom jedinný zvuk.
Stále hlasitější chrápání ji ujistilo, že starý rybář opravdu spí. Brett zatím vše jen potichu sledoval. Nejspíš to měl čekat, ale i tak ho zarazilo, když Mary natáhla ruku a hbitě a zároveň nenápadně popadla bochník chleba z pultu a pomalu zacouvala k němu.
Muž u stánku stále spokojeně spal. Až se probudí, nejspíš už tak spokojený nebude.
"A teď se potichu vytratíme..." zašeptala a už kráčela pryč. Brett se několikrát rozhlédl a pak ji následoval.
Mary rozlomila chleba na dvě půlky a jednu podala Brettovi. Oba se s chutí zakousli do pečiva, i přes to, že že nebylo čerstvé a bylo cítit rybinou.
- - -
Dohady naštěstí skončili tím, že bývalí otroci se nyní mohli přidat k pirátské posádce. Nebylo žádné překvapení, že všichni souhlasili.
Došlo na dělení kořisti. Billy se trochu obával, že udělá něco špatně a že si tím vyslouží některý z dosti nepříjemných pirátských trestů.
Seděli s Rogerem na kusu dřeva obklopeni ostatními piráty a poslouchali Rackhamovo vyvolávání jmen a věcí, které si mají vzít.
Když domluvil, přiskočila k němu žena v pánském oblečení a pomohla mu odpotácet se do své kajuty. Billymu nejdřív připomínala Mary, ale když zaostřil, jeho první dojem se rozplynul. Počkat...není to ta, o které mluvil Roger?
"Ty, Rogere?" I přesto, že byl okolo hluk a povyk, raději šeptal.
"No?"
"Jak že se jmenuje ta kapitánova žena?"
"Neni to jeho žena."
"Aha. A jak se teda jmenuje?"
"Anna Bonnyová."
"Hmm..."
"Proč se ptáš?"
"Ále, jen tak."
"Fajn. Poď si taky něco uloupit, než si to rozebere zbytek," zasmál se a už si vykračoval k pokladu.
- - -
Když dojedli chleba, přepadla je žízeň.
"Určitě tu někde bude studna," konstatoval Brett. Mary mu dala za pravdu a tak společně procházeli městem a hledali nějaký zdroj pitné vody.
Když už byli skoro bez naděje a chtěli to vzdát, zahlédl Brett u jednoho z opuštěných domů studnu. Oba se k ní nedočkavě rozeběhli.
Studna byla plná po okraj, nejspíš v poslední době hodně pršelo. Kousek od ní stál starý keramický džbán s modrobílou oprýskanou glazurou.
Mary popadla džbán, nabrala vodu a všechnu ji vypila naráz. Pak podala džbán Brettovi. Když Brett zrovna dopíjel druhý džbán, zaslechl zlověstný smích.
"Slyšelas to?" Mary přikývla a začala se rozhlížet.
V tu chvíli se zpoza domů vynořil smějící se kovboj. Mary ho hned poznala, byl to ten šílenec, který se ji ráno pokusil zabít.
"Našel jsem tě, Mario, už zase," chechtal se.
- - -
Billy si nabral přibližně stejně jako Roger a vydal se spolu s ním do podpalubí. Tam si nacpali něco do kapes a zbytek ukryli do tajného "trezoru", kde Roger schovával rum.
"A bacha, kdyby nám na todle přišli, je totálně po nás," varoval Roger Billyho, který mu vše poslušně odkýval.
Stále však mezi nimi panovala prapodivná atmosféra. Roger stále na Billym pozoroval věci, které se mu zdály velmi nezvyklé a jednoduše řečeno, Billy se mu tento den zdál hrozně divný. Jako by ho už neznal. Jako kdyby to byl někdo jiný...
Oproti tomu Billy se snažil nějakým způsobem zapadnout mezi pirátskou posádku. Ale ať se snažil jak chtěl, nedokázal to. Snaha bohužel vždy nestačí.
Co si ale asi přál v tu dobu nejvíc, bylo vyklopit Rogerovi úplně všechno: o sobě, o Mary, prostě o tom všem, co se událo.
Dávalo mu dost zabrat, když musel držet jazyk za zuby a čekat na příhodný okamžik, kdy se bude moci svěřit a neprohlásí ho při tom za blázna.
- - -
Mary otráveně protočila oči. "Zase ty?" Pistolníka to trochu zarazilo, ale ani v nejmenším ho to neodradilo od jeho záměru.
"Vyzívám tě na souboj!"
Mary se naklonila k Brettovi. "Vytáhnu bouchačku a zastřelim ho. Kdyby to přežil tak pal nebo zdrhej, jasný?"
"Cože?" Brett se snažil mluvit co nejtiššeji.
"Co ti neni jasný?"
"Nemůžeš ho zastřelit, když tě vyzval na souboj, předtím, než souboj čestně začne!"
"Že ne? Tak sleduj!"
Jen co to dořekla, vytáhla z opasku kolt a stiskla spoušť. Byla trochu překvapená zvukem při výstřelu - holt jiný kraj jiná zbraň.
Proto už ji ani tolik nepřekvapilo, že místo do břicha, trefila protivníka do nohy. Ten zařval a svíral si levé stehno.
"Cos to udělala?" zaječel Brett. "Tady nejsi na pirátský lodi, tady si nemůžeš střílet do lidí jak se ti zachce!"
"Hele! To tys byl ještě donedávna zelenej jak mořská řasa a díky mě ses taky najed, takže nevim, co to tady předvádíš!"
Brett už chtěl něco odpovědět, ale nakonec si to rozmyslel, neměl chuť se dál hádat. Piráta holt za jeden den nezměníš.
- - -
Ať Billy chtěl či nechtěl, na lodi ho stejně zase zaměstnali. Přitahování, povolování a upevňování lan mu zanechalo na dlaních pěkných pár mozolů a rejžákování podlahy mu taky nebylo zrovna dvakrát po chuti. Zvláště když mu po tom všichni šlapali a musel to pak udělat znova.
V tu chvíli si vzpoměl na sen z minulé noci a na to, jak si myslel, že je Maryina práce hračka. Teď musel uznat, že je to po všech stránkách pěkná dřina.
Když už měl hotovo, opřel se o zábradlí na levoboku a pozoroval klidné vlnky pod sebou. Houpání lodi už mu nevadilo, i když při větším náklonu na stranu v něm vždycky trochu hrklo.
Kolébání moře a vlahý větřík mu zavřeli oči a donutili ho zapomenout na všechny starosti a trápení. Už téměř usínal, když za sebou zaslechl zvuky a následně ženský medově sladký hlas.
"Ty jsi Bill, že?"
- - -
"Jsem drsňák McGrew! Mě tak lehce neporazíš, a navíc podvodem!"
"Chlap, kterej sám sobě řiká drsňák určitě pude snadno zabít," neodpustila si Mary. McGrew se jen zašklebil.
Mary se samolibě usmála. Zaprvé proto, že slovní přestřelka byla její parketa, a zadruhé proto, že se Brett nepozorovaně vypařil. Alespoň nebude překážet, pomyslela si.
McGrewova rána stále krvácela, ale i přes to už stál pevně na nohou a snažil se tvářit, jako by to bylo jen drobné škrábnutí.
"Nemáš jedinnou šanci," chvástal se. Mary povytáhla obočí.
"Ba naopak," snažila se mluvit vážně, aby tím dodala ještě větší důraz. "mam oproti tobě dost výhodu. Ale abys neměl pocit, jako že by tento souboj byl snad nečestný, můžeš si zvolit zbraň. Pistole, abys skončil jako cedník na nudle, nebo nože, aby ses stal těma nudlema? Vyber si způsob smrti."
Pousmála se a mrkla. McGrew byl čím dál víc naštvanější.
"Ha, jen počkej! Prošpikuju ti pejšl olovem a pak tě rosekam na tak malý kousky-"
"Mluv hlasitějc, z týhle dálky ten tvuj pisklavej hlásek neslyšim," provokovala Mary dál.
McGrew už sahal po koltech, když ucítil tupou a prudkou bolest v týle a zkácel se k zemi.
- - -
"Jo jo, to jsem já," potvrdil Billy, když tu osobu poznal. Byla to Anna Bonnyová. Byl trochu v rozpacích, protože se mu v hlavě vracela Rogerova slova a v mozku mu okamžitě vyskočilo varování: Pozor na ni.
Anna se otočila zády k obzoru, aby viděla Billymu do tváře, a opřela se předloktími o zábradlí.
"Ta bitva se dneska pěkně vyvedla, co?"
"Hmm..." zabručel Billy. Snažil se si jí moc nevšímat, ale zase ne tolik, aby ji to naštvalo. Anna se však nevzdávala.
"Taková halda zlata a peněz... Krásný pohled, ne?" Mluvila pomalu a její hlas se nesl po větru jako medová vůně. Smůla, že měl Billy alergii na med.
"Hmm..." Nevěnoval jí moc pozornosti a dál upíral zrak na moře. Jakmile to Anna zbystřila, zamávala mu dlaní před očima.
"Podíváš se na mě aspoň?" dožadovala se.
"Nejspíš ne," odpověděl nepřítomně po krátké odmlce.
- - -
"Cho cho chó! A máš to!" Brett stál nad bezvládným McGrewem s dřevěným kůlem v ruce a usmíval se od ucha k uchu.
Mary byla nejdřív zmatená a překvapená, ale pak Brettovi úsměv opětovala a nakonec se rozesmála.
"Kamaráde," pomalu k němu přecházela. "seš frajer. Gratuluju ti k tvýmu prvnímu nečestnýmu kousku." Smála se. Brett se taky rozesmál a šel jí naproti. Na půli cesty se setkali.
"To víš, učím se rychle." Zabodl kůl do země a opřel se o něj. Mary na něho zkoumavě pohlédla.
"Jak moc ses musel přemáhat?" ptala se stále s úsměvem.
"Hodně," připustil po krátké odmlce. "Ale stálo to za to!"
Oba se rozesmáli. Mary pohlédla na rozpláclého McGrewa.
"Ani na to nemysli," houkl Brett.
"Na co?"
"Chceš ho zabít, viď?"
"Ale tohle je úplně jiná situace," bránila se. "Když vidíš napůl mrtvýho mravence, tak ho taky radši doděláš, aby se už netrápil, ne?"
"Ano, ano. Zapoměl jsem, jak jsi dobrosrdečná." Znova se rozesmáli. V tom se ozval výstřel a Mary padla bezvládně k zemi.
- - -
Chvíli po tom, co Anna uraženě odkráčela, se Billy vydal za Rogerem. Našel ho jak popíjí s partičkou starých lodníků. Vzal si ho trochu stranou, přičemž se snažil přetrpět protesty podnapilých pirátů.
"Copa se stalo, Bille?" zeptal se Roger. Bylo na něm vidět, že už má v sobě několik loků rumu.
"Musím ti něco říct. Něco důležitého."
"Do toho."
"Fajn, ale nikomu to neřekneš!"
"No jo."
"A nebudeš mi říkat, že jsem se zbláznil!"
"U Odina, už se vyžvejkni!"
"Dobře. Já...vysvětlím ti, proč se dneska chovám tak divně."
"U krabů, Bille, nenapínej mě!"
"Nejmenuju se Bill the Killer. Nejsem pirát a ani nejsem z tohohle století. Jmenuju se Billy the Kidd a jsem kovboj z divokého západu, zhruba jedno století do budoucnosti."
"Áha... Tak to ti nevěřim."
"Rogere! Slíbils, že mě nebudeš prohlašovat za blázna!"
"Tak zaprví," začal Roger se svými poučkami. "nic jsem neslíbil a zadruhý, neřek jsem, že seš blázen, ty blázne."
"Ach bože," povzdechl si Billy. Rogerovo poučování a brání věcí doslova ho začalo dosti štvát.
"Víš, co?" řekl nakonec. "Nevěříš mi? Fajn, nemusíš. Já vím, že je to pravda a víc nepotřebuju."

Otočil se na patě a odkráčel.