Květen 2015

Květen 2015

31. května 2015 v 20:43 | Markéta Čechurová |  Čtenářský deník
Ahojky!

Úspěšně hlásím, že jsem si za květen nekoupila žádnou knížku :D.
(Ale utrácela jsem za jiné věci, takže peněženka i tak brečí - jak to sakra dělám? :D)
No, četla jsem trochu méně a pomaleji než minulé měsíce, takže ohodnotím trochu míň knížek,
ale musím říct, že se mi oproti dubnu alespoň všechny líbily :D

Michaela Burdová - Syn pekel: Vlčí krev (10/10)
Michaela Burdová - Syn pekel: V moci démonů (9/10)
Sue Townsend - Tajný deník Adriana Molea (9/10)
Michaela Burdová - Křišťály moci: Zrada temného elfa (9/10)

さようなら

Cesta na Svět knihy 2015 a první setkání s Míšou Burdovou

17. května 2015 v 10:31 | Markéta Čechurová |  Jiné...
Proč to všechno?
Míša Burdová, jedna z lidí, jejichž knihy ze mě udělaly knihomola. Díky ní jsem ve svých deseti letech prožila fantastické dobrodružsví při cestování po Lilandgarii. No a právě s ní jsem měla možnost se 16.5. na Světě knihy v Holešovicích setkat.

Cesta tam
Přesně v 6:30 mi zazvonil budík. Překvapivě jsem byla docela vyspalá, avšak na energii mi ubírala náhlá bolest v krku a neočekávaná rýma. To, že mě už snad pátý týden bolela hlava, ani nepočítám. Udělala jsem si tedy sváču a o hodinu později vyjela trolejbusem na autobusové nádraží. Žlutým autobusem Student Agency jsem byla v půl desáté na Zličíně, kde mě při cestě na záchod málem zabily dveře - avšak přežila jsem pouze s drobným přeražením.
Dále jsem strávila přibližně 45 minut v metru, nijak mi to nevadilo, hezky se mi tam četlo. Co mi vadilo, byly ty šílené jezdící schody. Jako bych už tak neměla drobnou fóbii z eskalátorů, ale když ještě jezdí rychle a navíc jsou dlouhé a jdou strmě do výšky... No, řekněme, že jsem jednou rukou křečovitě svírala knížku, druhou zábradlí a kdykoli jsem odlepila pohled od země mohla jsem se zbláznit.

Na místě
Nakonec jsem to tedy zvládla a dostala se do Holešovic. Nastal však další problém - jak se dostanu na Výstaviště? Po krátkém bádání jsem našla mapu. Vyfotila jsem si ji a pomocí ní a kompasu jsem se po půl hodině dobloudila na místo konání Světu knihy 2015.


Tam to bylo vážně super, v hlavním sále bylo snad 20 stánků z různých zemí, kde jsme si mohli prohlédnout jejich knihy. Nejvíce mě zaujalo asi Japonsko, Čína a Egypt (prostě to pro mě nejméně známé).
V pravém i levém křídle měli své stánky zase různá nakladatelství a knihkupectví, na což byla opravdu radost se podívat, jelikož bylo všude úplně překnížkováno. Abych se uchránila od bankrotu, vyzrála jsem den předtím sama na sebe tak, že jsem si s sebou nevzala zrovna moc peněz. Ale v dubnu jsem si koupia 20 knih, neměla jsem nárok! :D A jsem za to ráda, jinak bych vážně byla úplně bez peněz. :)

Setkání s Míšou
Ve 14:00 začínala beseda s Míšou Burdovou. Strašně jsem se těšila, ale vzhledem k tomu, že už mě hodinu strašně bolela hlava, bála jsem se, abych to vůbec ustála. Naštěstí jsem po dobu besedy měla možnost sedět. Beseda byla úžasná, Míša byla přesně taková, jaká jsem si myslela (četla jsem s ní několik rozhovorů) - moc milá, hodná a přátelská holka :). Byla jsem zvědavá na její hlas, protože jsem ho nikdy neslyšela ani si ho neuměla představit. Míša má příjemný, milý hlas a hezky čte :).
Pak následovala autogramiáda a v mém případě další problém: ano, čekala jsem, že budu z prvního setkání s Míšou trochu rozklepaná, ale netušila jsem, že když se to znásobí tou šílenou bolestí hlavy a nachlazením, budou se mi neuvěřitelně třást ruce, nohy se mi budou podlamovat a mozek nebude schopen činnosti. Chtěla jsem toho Míše tolik říct, měla jsem připravenou takovou řeč a zmohla jsem se jen na nesouvislé "Ahoj, Míšo. Podepíšeš se mi?". Měla jsem v tu chvíli docela problém udržet vědomí a když jsem za patnáct minut málem omdlela (v dalších hodinách znovu třikrát), došlo mi, že to asi nebude jen z nervozity.
Každopádně, vůbec jsem neřekla, proč zrovna Záchrana Lilandgarie pro mě z Míšiných knih nejvíc znamená, neřekla jsem, jak jsem se na ni těšila, co na ní obdivuju, a tak dále. Míša byla naštěstí chápavá, když jsem ze sebe nějak vypravila, kdo jsem, poznala mě, a byla na mě celou dobu moc hodná.
Takže mám takhle alespoň o záminku navíc vidět se s Míšou ještě jednou, jelikož jí tohle všechno musím říct (ne napsat, říct :)). I přesto, že mě zdraví zradilo, Svět knihy 2015 jsem si užila.



Cesta domů
Cesta domů byla poněkud náročná, jelikož mě bolest hlavy neustále nutila ztrácet na vědomí víc a víc a v několika okamžicích jsem skoro padala. Proto jsem taky nedokázala vůbec přepnout do angličtiny, když mě nějaká paní turistka žádala o radu. Ve Žlutém autobuse jsem se donutila vypít kafe bez cukru a mléka, jehož odpornost mě na několik desítek minut vrátila do reality. V Plzni jsem v trolejbusu potkala kamarádku, což bylo taky štěstí, protože vědomí už bylo zase napůl jinde.

Doma
Doma jsem se stihla už jen napít, pochlubit se mamce s autogramem a padla jsem do postele. Spala jsem asi 2 hodiny, pak jsem se šla najíst a pak zase spát. Vzbudila jsem se před osmou, krásně vyspalá, avšak stále s bolavou hlavou, takže moje další cesta bude za doktorkou (ne vážně, už je to nepřetržitých pět týdnů a fakt mě to nebaví :D).

Rady pro příště
Příští rok rozhodně nepojedu tak brzo ráno a taky si nebudu kupovat knihy během roku, našetřím si na veletrh, ať to tam můžu vykoupit! :D

Proč tak rádi čteme fantasy?

4. května 2015 v 22:01 | Magg |  Jiné...
Jak jste si všichni jistě již povšimli, snad nejoblíbenějším žánrem dnešní doby je fantasy. Většina mých kamarádů a známých tento žánr velmi vyhledává a i já sama musím přiznat, že v mé knihovničce také velmi převládá. Když se nad tím zamyslím, tak většina nejpopulánějších knih současnosti jsou žánru fantasy - Harry Potter, Odkaz dračích jezdců, Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela, Syn pekel, Hraničářův učeň, Deltora, Percy Jackson, Stmívání, Upíří deníky, Škola noci, Příšerné příběhy, Jak vycvičit draka... Je vám povědomá alespoň polovina názvů? No prosím!
Čím to ale je, že je fantasy tak populární?


Před pár dny jsme byli s rodinou na výletě na Ostré hůrce - byla to krása se sem po letech vrátit. Ta skála se stala podnětem k zapojení mé fantazie už před sedmi lety a kupodivu jsem si své výplody do dnes pamatovala. Hned při prvním pohledu na skalní výčnělky jsem vykřikovala: "To je hnízdo červenýho draka! A támhle je přistávací plocha, když se vrací z lovu. Někde tady by mělo bejt ještě sídlo modrýho draka. Jo, a tamhle je ta potopená loď!" I přesto, že jsem sídlo modrého draka nakonec nenašla, lezením po skalách a vymýšlením, co a proč se na jakém místě dělo mi přineslo neuvěřitelnou radost a pocit spokojenosti. Každý, kdo mě zná, může potvrdit, že adrenalin opravdu nevyhledávám, ale nahodilé, svobodné lezení po skalách a objevování nových věcí? To je moje! I přesto, že jsem si pekelně nabila koleno a celou cestu domů kulhala, bylo mi líto, že tohle neprožívám častěji. Tu nádhernou přírodu, to potěšení z objevování, šplhání do dračího hnízda...


A v tom mi to došlo. Ano, lidé přece vždycky touží po tom, co nemají a nejčastěji i mít nemohou. Neubránila jsem se nutkání spojit si výlet na Ostrou hůrku s právě rozečtenou knihou Syn pekel - vždyť přesně to prožívám! Byla jsem na přímo magickém místě, setkala se s bájnými tvory, po boku nejbližších putuji po dlouhé cestě, zraněná, s nouzí o jídlo a vodu. Na každém kroku číhá nebezpečí... Dobrá, to zrovna ne, ale ten den se zrovna v Koterově konaly Slavnosti svobody, na kterých se mělo odehrávat i znovusehrání druhé světové války spolu s osvobozením, takže kolem nás kroužila letadla a každou chvíli se ozval výstřel ze samopalu.
Co tím chci říct: tohle je něco, co ve městě nemám šanci zažít. Ve městě je zeleně asi tolik, abychom se nezadusili oxidem uhličitým. Všechno je vydlážděné, šedivé, když projdete kolem keře, nezašustí větvemi kvůli prchající myši, ještěrce nebo králíkovi, maximálně tam najdete pohozený obal od sušenky, zbytek cigarety, popřípadě opilého bezdomovce. Pod nohama máte asfalt či dlaždice, žádnou půdu. Na trávník radši nevstupujete, ještě by se vám na botu nalepilo nepříjemné překvapení. Všude jsou domy, obchody, silnice, není kam vylézt, není co prozkoumávat, kde zapojit fantazii.


Proto tedy fantasy tolik milujeme - chceme zažít dobrodružstí, uvolnit se, zapojit fantazii... A proto, že nám to náš městský svět přímo odpírá, musíme za ním do světa ukrytého v knihách, naší hlavě a našich snech.


Kalendář: Květen - Mimozemšťan

4. května 2015 v 21:17 | Magg |  Obrázky
Tadadadada! :D
Vítám vás v měsíci květnu, spolu s mým kalendářním kámošem mimozemšťanem ze Simpsonů :D